Vždyť je srpen, řeknete, co to je za nesmysl? Ano, je srpen, ale po čtyřměsíčním putování k nám dorazil z Indie dopis našeho adoptivního syna Prashantha. Dopis, nadepsaný „Velikonoční“…
„Tentokrát bych chtěl napsat o svých koníčcích. Rád čtu knížky povídek, komiksy a pohádky. Taky čtu ranní noviny. Nejradši si hraju, ale baví mne také pomáhat mamince v kuchyni…
Ve škole jsme měli kriketový turnaj. Účastnil jsem se zápasu a náš tým hrál velmi dobře. V únoru jsme slavili náš Školní den. Bylo přitom mnoho kulturních programů a oslava byla velkolepá.“
Prashanthovi je letos čtrnáct let, chodí do 9. třídy Školy Matky Terezy. Jeho rodným jazykem je kannadština, bydlí totiž v Kullunje v Indii. Když je doma, pomáhá obvykle tatínkovi na poli. Má o dva roky staršího brášku Srikantha.
„Máme tento měsíc (tedy v dubnu, pozn. red.) závěrečné zkoušky. Rozhodl jsem se, že tentokrát dosáhnu víc než 60%, takže tvrdě studuju. Angličtina a kannadština jsou mými nejoblíbenějšími předměty.
Kolem naší školy je spousta stromů a rostlin, takže tu máme i v létě chládek. Naši učitelé jsou moc dobří. V tomto roce jsem také začal navštěvovat hodiny karate a dosáhl jsem žlutého pásku…
Děkuji vám velice za to, že mi pomáháte. Všem vám přeju krásné Velikonoce, a moji rodiče posílají srdečné pozdravy…“
Máme z dopisu radost, a tak jsme se s vámi, čtenáři Adama, o ni chtěli podělit 🙂
Děti k „adopci na dálku“ vybírá ze zemí třetího světa Arcidiecézní charita. Máte-li zájem se o této činnosti dozvědět více, najeďte si na web www.adopcenadalku.cz.
