V nadcházejících, rádoby prázdninových dnech, se mi dostává nelehkého úkolu, totiž zabalit kancelář, kterou používá Česká rada dětí a mládeže po deset let.
Neříká se něco jako: „Lepší je vyhořet, než se stěhovat?“ Ale to by byla v tomto případě veliká škoda. Ačkoliv stěhování probíhá jen v rámci jedné budovy, čeká na mě vzrušující cesta do historie národní rady v nejrůznějších typech dokumentů. Tak třeba mnoho verzí Zákona o mládeži s vloženými připomínkami ČRDM. Řada VHS kazet s nejviditelnější veřejnou akcí „Bambiriádou“. Pracovní vizitka viceprezidenta Kruhu – Sdružení dětí a mládeže v České republice. A další informační zajímavosti a artefakty desetileté historie střešní organizace…
Po takové historické exkurzi se samozřejmě nedá ubránit myšlenkám, jak to bude dál. Jsou tady statisíce členů, orgány a komise vzniklé na základě Stanov, je tady zázemí Kanceláře ČRDM.
Ale i ten sebedokonalejší stroj nefunguje jen jako soubor dokonale zapojených koleček a hejblátek. Každý stroj potřebuje hlavně energii, která ho uvede do chodu a bude jeho hybnou silou. Tuhle energii mu mohou věnovat jenom konkrétní lidé, kteří se rozhodnou dát své schopnosti, znalosti a čas do služeb ostatních Právě tak jako tři osoby, které byly doposud v křesle předsedy/předsedkyně rady a řada dalších spolupracovníků, kteří jim v jejich funkci pomáhali a sekundovali.
Čím víc bude takových „dárců“ energie, kteří nechtějí být jen zapojeni ve stroji, ale přejí si přinášet nové nápady a spolupodílet se na uskutečňování nápadů druhých, tím sebejistěji může Česká rada dětí a mládeže pohlížet do budoucnosti.
Michaela Přílepková
