„Tak holka schová lahváče – a jedem, ni?“ Postarší bodrý Moravák, sedící v půlce autobusu, nabídl docela rozumný kompromis, jak tuhle lapálii skončit.
…A co že se to vlastně stalo? Jednou z cestujících byla totiž i – řekněme velmi alternativně vyhlížející – dívka, která nastoupila do spoje MHD s otevřenou lahví piva. Ba co víc, cestou z ní, uvelebena na sedadle kousek za řidičem, ostentativně upíjela. Šofér to označil za provokaci: Na to jsou, slečno, předpisy, víme? A vybídl ji, ať si ihned vystoupí.
Jenže ona, že ne.
Tudíž vznikl spor.
Ona, že má platnou jízdenku. On, že zavolá policii. Ona, ať ji klidně zavolá. On, že přivolá podnikovou ochranku. Ona znovu, ať ji klidně zavolá. On, ať si kouká vystoupit. Ona mu začala tykat. A ať už radši jede. On…
… v odstaveném autobuse s vypnutým motorem vyzval cestující k všelidovému hlasování: Má si ta drzá slečna s pivem vystoupit? Kdo jste pro, zvedněte ruku.
Jakýsi mladý muž v obleku se bezděky dotkl brýlí a nahlas ocitoval pro změnu jiný předpis. A co takhle řidičova povinnost dodržovat jízdní řád, ptal se. Nebere si náhodou nás – pasažéry – tak trochu jako své rukojmí? Je situace opravdu natolik vážná, že s námi nemůže pokračovat dál? Neměl by se teprve až v cíli – dorazí-li tam ovšem spolehlivě a včas – zabývat záležitostí o poznání méně důležitou?
Važte dobře, milí spolucestující, na čí stranu se přikloníte. Každý hlas se počítá, každý je vzácný. I ten váš. A čím je obec menší, tím spíš.
Skrutátor za volantem mlčky sčítá PRO a PROTI. Pak otočí klíčkem a motor znovu naskočí. Holka pro jistotu schovala lahváče a jedem.
Až na nás budou z kastlíků čas od času vypadávat pozvánky k referendům světoborného i docela podružného významu, pasažéři a pasažérky jedné autobusové linky budou mít už natrénováno. A pak že nás ta mladá generace nemá co naučit.
Jiří Majer
