Své sociální služby realizuje už od roku 1995 a bylo vlastně první v České republice, které začalo pracovat alternativní metodou s neorganizovanou mládeží a dětmi na sídlišti v pražských Modřanech. Jako první u nás založilo nízkoprahový klub pro děti a mládež, což je název sociální služby, která je nyní už podchycena příslušným zákonem; stejně tak začalo realizovat terénní programy pro neorganizovanou mládež. Řeč je o občanském sdružení Proxima Sociale. Snažíme se být na začátku životních příběhů „dětí z ulice“, říkají jeho pracovníci.
„Naše terénní programy znamenají naslouchání druhým, nikoli jejich poslouchání. V tomhle mottu se odráží i naše filosofie. Jsme tu proto, aby se děti z ulice měly možnost někomu svěřit, s někým sdílet to, co je trápí, co je pro ně obtížné,“ vysvětlil na tiskové konferenci konané 6. listopadu 2007 v Malém kinosálu pražského Rock Café koordinátor nízkoprahových a terénních programů Proximy Sociale Jindřich Exner. Smyslem terénních programů je podle něj vyhledat a oslovit mládež a děti, které s pohybují v ulicích, kde tráví svůj volný čas, a nabídnout jim radu a pomoc v obtížných situacích, jež buď samy neumějí řešit nebo jsou pro ně velmi obtížné. Ať už se týkají vztahů s vrstevníky, s rodiči nebo třeba experimentů s návykovými látkami.
„Česká veřejnost si bohužel někdy představuje pod pojmem terénní programy pouze takové programy, které pracují s uživateli drog. My nepracujeme s uživateli drog; pracujeme s dětmi a mladými lidmi, kteří se pohybují po ulicích a nevědí, co s volným časem. Snažíme se předejít tomu, aby tito mladí lidé končili mezi bezdomovci, drogově závislými, prostituty a prostitutkami,“ poznamenala ředitelka občanského sdružení Martina Zimmermannová. K důležitým sociálním službám, které Proxima Sociale rozvíjí, se řadí terénní programy uplatňované na dvou největších sídlištích v metropoli, v Praze 11 a 12.
Martina Zimmermannová upozornila, že činnost Proximy Sociale podporuje grant z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. „Grant nám umožnil službu rozšířit, více se zaměřit na mladé lidi do osmnácti let a pracovat s nimi tak, aby neskončily v ústavech sociální péče nebo výchovných ústavech pro mládež s delikventním chováním,“ dodala ředitelka Proximy Sociale. Zatímco v roce 1995 bylo do programu zmíněné organizace zapojeno 85 jednotlivých klientů – dětí, s nimiž byli pracovníci Proximy Sociale v kontaktu – letos už je to 922. Na počátku srovnávaného období poskytla organizace klientům 368 rozhovorů a poradenských konzultací za rok, letos 18 399 jednotlivých služeb, tedy rozhovorů, poradenství nebo třeba i doprovodů do náležitých institucí. V současné době má občanské sdružení pět samostatných terénních programů; jejich specialitou jsou maringotky, které slouží jako kontaktní místa či mobilní klubovny.
Krédo Proximy Sociale zní: Řešíme problémy svých klientů, nikoli problémy společnosti. Řeší tedy to, co dotyčný mladý člověk potřebuje, nikoli fakt, že komusi rozbil kamenem okno… „Veřejnost tohle někdy nerada slyší, protože si myslí, že my jsme jakousi spásou, že snížíme kriminalitu nebo drogovou závislost ve městě. Ale tím, že ke svým klientům přistupujeme jistým akceptujícím způsobem, rychleji se nám daří získat jejich důvěru. Řada z nich řeší problémy se sexem, s drogami, potíže v partnerských vztazích i ve věku patnácti let; řeší problémy s učením, s faktem, že jejich rodiče jsou například alkoholici a oni moc nevědí, co s tím, řeší problémy outsiderství, šikany ve škole… Je to vlastně celý balík problémů, se kterými jim pomáháme,“ shrnula Martina Zimmermannová.
Konkrétní příklad novinářům vylíčil terénní pracovník Radek Skřivan. Potkal skupinu mladých lidí: sedí na lavičkách, kouří, zkoušejí experimentovat s návykovými látkami. „Dělají binec – a obyvatelé okolních baráků jsou z nich nervózní, protože pod okny se jim schází bandička patnácti, dvaceti mladých lidí, kteří tam jsou od tří hodin odpoledne do osmi do večera,“ popsal situaci terénní pracovník. 
Oslovil tuhle partu a dal se s ní do řeči. Po čase se dozvěděl, že se její členové zajímají o hip-hopovou kulturu, o rap. Nabídl jim tedy možnost uspořádat v nízkoprahovém klubu Proximy Sociale rapový koncert. „Pozvali si kamarády z Jižního Města a koncert tam uspořádali. Byl hodně dobrý. Účastnilo se ho asi padesát lidí – a skoro jsem litoval, že na něm nebyli obyvatelé těch domů, kteří je vídají pod svými okny, aby také zjistili, že ta bandička dokáže připravit i něco, co by tak devadesát pět lidí ze sta neumělo,“ podotkl Radek Skřivan. Dodal, že se skupinou dále pracuje, plánují nový koncert. Prostředí nízkoprahového klubu podle něj skýtá kromě sociálního poradenství ještě něco: pravidla. Ta na ulici nejsou…
Jindřich Exner se na tiskové konferenci rovněž zmínil o dotazníkovém šetření na základních školách v Praze 11, na němž se Proxima Sociale podílela. Z průzkumu vyplynulo, že školáci tráví v průměru pět hodin denně bez dohledu dospělé osoby. „Tím, že je potkáváme v ulicích, mají někoho, kdo je může varovat: Pokud si budete ubližovat nebo jinak škodit, dostanete se do problémů a do konfliktů – s rodiči i s institucemi. Můžu vám pomoci s tím, abyste se sami zlepšili a dokázali se vyhnout něčemu, co může být pro vás nebo pro společnost ohrožující,“ řekl koordinátor nízkoprahových a terénních programů Proximy Sociale.
Radek Skřivan doplnil, že práce zmíněného občanského sdružení stojí na odborných znalostech a profesionalitě jeho pracovníků. Tím, že si získají důvěru dětí z ulice, mohou v rozhodujícím momentu zakročit. „Můžu jim říct: Hele, počkejte, to možná není dobrý, co v tuhle chvíli děláte… A oni nás už respektují, protože vědí, že jim něco pozitivního přinášíme. Docela si už také hledí i našeho názoru, protože jsme jim věkově blíž než rodiče, ale zároveň už máme potřebné zkušenosti. Oni jsou zkrátka na té ulici a my pro ně reprezentujeme společnost – ale společnost, která je pro ně srozumitelná,“ uzavřel Radek Skřivan.
