Čtenářům serveru Adam v novém seriálu představujeme tváře České rady dětí a mládeže – jejího představenstva, kanceláře i redakčního centra. Dozvíte se například, jak se v ČRDM ocitli, co jim práce s dětmi a mládeží a v oblasti neziskového sektoru přináší nebo co rádi dělají ve svém volném čase.
Pavel Trantina, předseda ČRDM
Jak jsem se v České radě dětí a mládeže ocitl? Byl jsem u podpisu zakládací listiny ČRDM v roce 1998 a od počátku se účastnil činnosti valných shromáždění, postupem času jsem začal ČRDM zastupovat v zahraničí a v roce 2000 jsem byl poprvé jmenován do představenstva, jehož jsem se stal předsedou na jaře 2004. Profesionálně v ČRDM pracuji od ledna 2005.
Práce v této oblasti mi přináší spoustu výzev, poznání neziskového sektoru a obětavých lidí v něm, uspokojení z konkrétních vyřešených problémů i adrenalin v zátěžových situacích.
Mám možnost srovnání, předtím jsem šest let pracoval ve státní správě – v analytickém a politickém odboru Kanceláře prezidenta republiky v letech 1996-2002, pak tři roky jako profesionál v Junáku. Snad jen zkušenost z komerčního sektoru mi chybí, ale neziskové organizace jsou mi osobně mnohem bližší.
Moc volného času nemám, protože ho věnuji skautingu, jsem po devíti letech končícím zahraničním zpravodajem Junáka. Ale rád zajdu do kina, divadla, na výstavu, snažím se trochu hýbat, mám rád historii a návštěvy kulturních památek.
Pavlu Trantinovi můžete psát na e-mail: pavel@trantina.cz
Aleš Sedláček, 1. místopředseda ČRDM
Práce ve sdružení (myšleno v Lize lesní moudrosti) mi přináší všestrannou realizaci. V LLM pracuji jako dobrovolný náčelník organizace a správce tábořiště na Kosím potoce. V našem kmeni Walden jsem zodpovědný za dětský rod ČanWačipi. Jsou to dneska již patnáctiletí kamarádi. Začínali jsme spolu, když jim bylo okolo sedmi, osmi let. Dlužno říci, že jsou ve většině věcí samostatní a i program si již připravují sami. Ve kmeni jsem dále spoluzodpovědný za ekonomické a provozní záležitosti. Liga lesní moudrosti mi přináší možnost potkávat se s lidmi, kteří mají obdobné zájmy jako já, tedy Woodcraft, primitivní technologie a jejich použití při táboření v přírodě, indiány, historii, cestování. Nějaký čas trávím i na traktoru, to je většinou příjemná relaxace (nemá kabinu).
Co dělám ve volném čase? Ve volném čase se věnuji Lize. Bylo tak tomu i u ČRDM, ale když jsem teď zaměstnanec, tak už to není volný čas :-). Pracuji stále ve firmě, kterou spoluvlastním (zabývá opravami tiskáren) a na poloviční úvazek v ČRDM. Občas musím do školy, protože „kombinovaně“ studuji Provozně – ekonomickou fakultu na ČZU v Praze.
Občas vyrazím na nějakou cestu po světě s lidmi z kmene nebo s kamarádem Tomášem Novotným, náčelníkem A-TOMu. Žiju 10 let s přítelkyní Mirkou Awanyankou a jejími dcerami Klárou a Lindou. Klára je už samostatná, studuje VŠ v Brně.
V ČRDM mám na starosti, kromě koordinace některých pracovních skupin, členství ve skupině Stát, přípravu a organizaci vzdělávacích aktivit i ekonomická témata. V současné době to je přechod a implementace nového ekonomického software a nastavení toku dokumentů v kanceláři.
Aleši Sedláčkovi můžete psát na e-mail: ustredi@woodcraft.cz
Mgr. Michaela Přílepková, ředitelka Kanceláře ČRDM
Co byste o mně měli vědět? Jmenuji se Michaela Přílepková a pro Českou radu dětí a mládeže pracuji od června roku 2005. Narodila jsem se v Českých Budějovicích a na jihu Čech se stále cítím opravdu doma. Od listopadu 2001 do června 2005 jsem pracovala na Krajském úřadě Jihočeského kraje v oddělení mládeže, tělovýchovy a sportu.
Když jsem po absolvování vysoké školy nastupovala na úřad, měla jsem představy o úřednících a jejich práci asi jako většina z vás. Jak se ale rychle ukázalo, striktní úřední postupy se na oblast mládeže a spolupráci se sdruženími aplikovat nedají. Moje první služební cesta hned po nástupu do zaměstnání mě přivedla na CVVZ v Olomouci, odkud jsem si odvezla několik zásadních postřehů z oblasti dobrovolné práce s dětmi a mládeží. Zejména jsem si odtud odvezla poznatek, že je v ní hodně výjimečných lidí, kteří si zaslouží respekt a podporu.
Na krajském úřadě jsem pak působila jako prostředník mezi sdruženími a úřadem, respektive samosprávou. Základem mojí práce byla především komunikace, a to jak s krajskou radou dětí a mládeže, tak s jednotlivými sdruženími. Jejich názory a připomínky jsem vnášela do grantové politiky a strategických dokumentů kraje. Na druhou stranu jsem se snažila o rozhodnutích a procesech probíhajících na úřadu srozumitelně informovat sdružení. Co mě hodně ovlivnilo
Do mojí kompetence patřila také spolupráce se zahraničím, vzhledem ke geografické poloze Jihočeského kraje to byly čilé kontakty se sousední regiony Německa a Rakouska. Od září 2003 do května 2004 jsem byla v rámci stipendijního programu nadace Roberta Bosche devět měsíců v Německu. Možnost srovnat práci s dětmi a mládeží v České republice a v jiných zemích mi dala nový pohled na to, co je v Čechách typické a tradiční, co si máme zachovat, nebo taky co bychom mohli změnit.
Co je pro mě důležité
Při mé spolupráci se sdruženími pro mě byly a jsou zásadní tři věci: pracovat profesionálně, zůstat nestranná, ale otevřená názorům a námětům druhé strany. Skloubit formální procedury a lidský přístup k věci není v praxi vždy jednoduchou záležitostí a je to věčný souboj formy a obsahu ?
Moje pracovní krédo
„Překážky v nás vyburcují vlohy, které by v nás za příznivých okolností zůstaly dřímat.“
Autorem je Q. Flaccus Horatius
Mezi mé koníčky patří historie a orientální tanec.
Michaele Přílepkové můžete psát na e-mail: prilepkova@adam.cz
