Výstava Od Bobří řeky do Stínadel, zahájená v půli května v prostorách Muzea hlavního města Prahy, může být dobrým prázdninovým tipem na „výpravu za kulturou“ – jak pro mimopražské návštěvníky hlavního města, tak pro Pražany, kteří naopak část svého letního volna stráví z nějakého důvodu doma. Podle vedoucí provozu Muzea hlavního města Prahy Barbory Jakubcové zatím stihlo výstavu zhlédnout od jejího zahájení 16. května do začátku prázdnin 17 585 návštěvníků. „Ohlasy jsou velice příznivé a výstava se líbí,“ uvedla Barbora Jakubcová.
Internetový foglarovský magazín Bohoušek nedávno referoval, že jen o Muzejní noci z 16. na 17. června navštívilo sál číslo 8, kde je expozice instalována, něco kolem 9 000 lidí. „Zatímco jinými sály se dalo volně procházet, ve „Foglarovi“ nebylo k hnutí,“ doplnila informaci o nárazovém enormním zájmu veřejnosti Bohumila Křížová z oddělení prezentace sbírek Muzea HMP.
Ctitelům foglarovské romantiky, kteří se na výstavu teprve chystají, přináší server Adam následující průvodcovský servis v podání odborníka na slovo vzatého – skautského historika, sběratele a kurátora výstavy v jedné osobě Václava Noska-Windyho:
„Celá expozice je koncipována tak, že začíná opravdu ve Sluneční zátoce, kterou představuje původní jehlanový stan; je tu i totem zhotovený podle románové předlohy. Nejde tedy o totem skautského oddílu Dvojka, ale o totem románový – takový, jak ho nakreslil Marko Čermák pro Hochy od Bobří řeky. Právě tato nejznámější foglarovka se také představuje hned na začátku výstavy, a to téměř ve všech vydáních, respektive v jejich reprezentativním průřezu.
Pak už následují další Foglarovy knížky. Vzhledem k velkému počtu reedicí, jichž se dočkaly, by tu ovšem zabraly značnou část protoru, a tak jsme se rozhodli, že sem dáme vždy jen první vydání. Jak se blížíme k zadní části sálu, dostáváme se právě od Bobří řeky do Stínadel. Najdeme tam klubovnu Rychlých šípů, vsazenou do stínadelského prostředí, a poslední knížky na levé straně sálu jsou věnovány stínadelské trilogii Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého vonta. Je tu i jedna prosklená vitrína, kterou jsem si pro sebe pracovně nazval Dvorana slávy. Obsahuje všechna skautská vyznamenání, která Jaroslav Foglar obdržel. Jsou v ní i jeho osobní věci, kupříkladu rodný list a zápis v rodinné kronice pořízený jeho tatínkem v den, kdy se Jaroslav Foglar narodil.
V levé části expozice si můžeme postupně prohlédnout tři vitríny věnované táborům Dvojky, ať už stály na Bobří řece – čili na Sazávě – nebo ve Sluneční zátoce. Nechybí ani tábory pořádané na Slovensku, těch bylo vlastně nejvíc, a sice na říčce Belá, kterou Dvojka přejmenovala na Zelenou říčku. Následující vitrína je věnovaná divadelní hře Tábor ve Sluneční zátoce a v dalších nejdeme sebrané spisy Jaroslava Foglara, nyní vydávané nakladatelstvím Olympia. Nechybějí ani drobné sběratelské předměty: odznaky, ježci v kleci, hlavičky Rychlých šípů, bobři a podobné zajímavosti. 
Na konci sálu projdeme kolem klubovny Rychlých šípů. Je stylově upravená; dokonce jsou v ní i nástěnné kresby známé již z kresleného seriálu, kterými si ji Rychlé šípy vyzdobily. A samozřejmě starý stůl, staré židle, stará bedna. Do dobového prostředí je ovšem záměrně vsazena nová televize – běží na ní totiž foglarovské video. Návštěvník si tak může v klubovně Rychlých šípů chvíli posedět a na video se podívat.
Když potom přejdeme na druhou stranu expozice, můžeme si prohlížet panely určené zpočátku kreslířům. To znamená především Janu Fischerovi, jenž byl vlastně Jestřábovým současníkem. Jan Fischer, první kreslíř Rychlých šípů, se narodil v lednu 1907, čili byl o necelých půl roku starší než Jaroslav Foglar – ale také nejznámější, díky jeho dvěma stům příběhů, které nakreslil. Proto je Janu Fischerovi věnován větší prostor než ostatním kreslířům; 
na jednom panelu jsme se pokusili představit Zdeňka Buriana, Bohumíra Čermáka, Jiřího Petráčka a další ilustrátory. Další panel ukazuje výtvarný um druhého kreslíře Rychlých šípů, a sice Marko Čermáka – také jemu jsme věnovali trochu větší prostor. Panely skýtají i nevšední možnost porovnání rukopisu a hotového románu, což se týká nejen psaných, ale i kreslených ukázek. Dobře dokumentují, jak třeba Jestřáb psal libreto – a jak potom jeho záměr ztvárnil kreslíř…
Velká část expozice dále zachycuje foglarovský fenomén čtenářských klubů. Existovaly už při časopisu Mladý hlasatel, tam si vlastně získaly své slavné renomé; pak pokračovaly za války u časopisu Správný kluk a po válce ve Vpředu. A protože se zachovala spousta hlášení, která některé kluby posílaly do redakcí jmenovaných časopisů, je tu pochopitelně jen malý zlomek oněch dětských prací – má nicméně ohromnou atmosféru.
Pak je tu malá připomínka toho, že ve druhé polovině šedesátých let existoval Klub přátel Jaroslava Foglara. Po roce 1990 nepatrně změnil název, ten současný zní Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF). Pokračuje prakticky dál v propagaci Jestřábova díla a prezentaci nejrůznějších zajímavostí, které se Jaroslava Foglara jakkoliv týkají. SPJF je jedním z členských uskupení České rady dětí a mládeže, pořádá své tábory, vydává vlastní časopis Bobří stopou a vyvíjí i další podobné aktivity.
Prohlídka následujících vitrín nás přibližuje zpátky k jehlanovému stanu u vchodu do sálu. Jsou věnované Foglarovu oddílu: podíváme se, kde měla klubovny legendární Dvojka, můžeme si přečíst oddílové zápisy, které se nevážou přímo k táborům, dopis, který psal Antonín Benjamín Svojsík začínajícímu vůdci Foglarovi…
Jako úplně poslední část expozice je zařazena sekce Jaroslav Foglar ve filatelii. Před deseti lety se tu konala velká foglarovská výstava věnovaná 90. výročí jeho narození. Tehdy bylo vydáno první foglarovské příležitostné poštovní razítko. Od té doby jich už ale existují desítky, a navíc různý další filatelistický materiál k tomu. Je vhodné připomenout, že letos 30. května vydala Česká pošta známku s námětem Rychlých šípů. Jde o běžnou známku v nominální hodnotě 7,50 Kč. Její emise je věnována dětem, proto jsou na ní Rychlé šípy. Pro známkový sešitek se však ještě podařilo vydat tuto známku s kuponem, a na něm je právě podobizna Jaroslava Foglara. Připomíná se tím sto let, které uplynuly od jeho narození. Zmíněná známka, pokřtěná 30. května v budově Muzea hlavního města Prahy, je od zahájení výstavy jedním z jejích exponátů – originál známky byl orazítkován tak, aby snad nemohl být nijak zneužit v době, kdy oficiálně vlastně ještě nevyšla…“
Výstava Od Bobří řeky do Stínadel potrvá do 2. září.
