Udělování Březových lístků těm, kteří dobrovolně, dlouhodobě a úspěšně věnují svůj volný čas dětem a mládeži, se již trochu zapsalo do povědomí „dotčené“ veřejnosti. Více se poslední dobou dozvídají zejména účastníci každoročních CVVZ – Celostátních Velkých Výměn Zkušeností, na nichž má Březový lístek svůj stánek a pořádá tematické semináře a besedy, a v jejichž závěrečných ceremoniálech jsou vybraným osobnostem udělovány vyšší stupně Březových lístků (BL).
Co jsou Březové lístky a kde se vzaly?
Netradiční „pochvala“ těm, kteří se zpravidla za svou činnost nedočkají veřejného uznání, se vyvíjela dlouho. Až do roku 1989 byla ocenění nedílnou součástí dobrovolné práce neoficiálního Hnutí mikrokolektivů. Jeho vedoucí se od konce šedesátých let minulého století snažili vytvářet přitažlivější a lepší alternativu mimoškolního sdružování a vyžití dětí a dospívajících, přitažlivější, než nabízela většina tehdejšími vládnoucími orgány povolených organizací.
Propagátoři a uskutečňovatelé akcí Hnutí mikrokolektivů vycházeli z výjimečného vzoru působení na mládež – ze čtenářských a dalších klubů, podněcovaných a usměrňovaných Jaroslavem Foglarem-Jestřábem. Cíle byly v zásadě totožné: vést zúčastněná společenství k získávání nejrůznějších dovedností, romantických zážitků a trvalého přátelství k dobrovolnému sebevzdělávání.
Zatímco Jaroslav Foglar ovlivňoval dění v klubech převážně tiskem – svými nezapomenutelnými romány, kreslenými seriály a rubrikami v časopisech pro mládež, činovníci Hnutí mikrokolektivů se soustředili na „terénní práci“ – na osobní šíření myšlenek na výletech, hrách, táborech a srazech. Bylo již dříve připomenuto, že první CVVZ – Celostátní Velké Výměny Zkušeností bez zaštítění jakýmikoli tehdejšími centrálními institucemi organizovali právě nadšenci z tohoto hnutí.
Po listopadu 1989 se vrátily demokratické podmínky svobodného a zájmového sdružování dětí a mládeže. Dříve zakázané organizace se dokázaly rychle se svým pestrým a zajímavým zaměřením obnovit. To vytvořilo pro propagátory i nositele Březových lístků nové prostředí. Udělování tohoto ocenění však žije stále.
Čtenářům, kteří zatím neměli možnost se o Březových lístcích dovědět více, doporučuji navštívit www.brezovylistek.cz, kde najdou řadu informací, mimo jiné i odpovědi na otázky „Kdo jsou, co chtějí a co nabízejí nositelé BL“ nebo pravidla udělování Březových lístků.
Ten, kdo se mohl se současným Hnutím BL seznámit, mi jistě dá za pravdu, že ocenění Březový lístek je stále důležité, a také ojedinělé.
