Má skvělá předchůdkyně v předsednictví ČRDM Jana Vohralíková nikdy na předvánočním Setkání v Senátu (a letos v Poslanecké sněmovně) neopomene zdůraznit, že nám všem ve sdruženích přeje adventní zklidnění. Symbolikou pro to podle ní je mimo jiné svařené víno a pečené kaštany, které si máme dát. Má to něco do sebe – vyjděme z ústředních spolkových kanceláří, vyběhněme z kluboven, oprosťme se od účtování grantů a další úředničiny a nadýchejme se venku toho téměř jarního vzduchu, prosyceného vůní připálených klobás, rozvěšeného perníku a svařeného vína.
Vzpomínám na své první oddílové vánoce, když jsme 23. prosince 1990 večer v hlubokém sněhu šlapali na lesní mýtinku ke stromku, který jsme pak společně ozdobili (namouduši, obrázek jak z Rychlých šípů), uvařili čaj a upekli na vařiči pár amolet, abychom utíkali zpět na autobus, který nám ujel a my si doma pěkně slízli pozdní návrat. Skautování jsem za to měl na 14 dní zakázané, ale o to víc jsem si uvědomoval, jak moc se chci rychle do oddílu vrátit.
Pro další oddílové vánoce jsme si brávali taky příklad z foglarovek, oblíbené byly mezidružinové soutěže v přípravě dárků, zpívání koled při kytaře… Nebo silvestrovská výprava v roce 1992, když se dělilo Československo, to byl také silný zážitek.
Přemýšlím, jak jsou na tom s oslavami děti v dnešních oddílech – určitě je to ale podobné, romantika s námi zůstává. A co se týče vás, jejich dospělých vedoucích, ke krásným vánočním svátkům vám za ČRDM přeju, abyste si našli čas i na ten svařák a kaštany! 🙂
O kaštanech a svařáku
Od Redakce