Příklady táhnou

V sobotu 12. srpna jsme si připomněli Mezinárodní den mládeže, který v roce 1999 vyhlásila OSN. Tématem toho letošního byl „Společný boj proti chudobě: Mladí lidé a odstranění chudoby“. V souvislosti s tím mě napadlo, jak moc se v posledních letech mění vztah dětí a mladých lidí k rozvojové problematice a pomoci. Už to není jen vzdálený pojem a něco, co se jich netýká. Malí skauti vybírají v ulicích peníze na stavbu nové školy v Africe, základní i střední školy hromadně navštěvují projekce dokumentárních filmů o lidských právech nebo si společně „adoptují“ na dálku holku či kluka z chudé země. Pořádají přednášky, navštěvují výstavy, přispívají na nejrůznější sbírky. Báječné je nejen to, že se tyto akce dějí, ale především skutečnost, že děti se o rozvojovou problematiku samy živě zajímají. A chtějí pomáhat. Čím dál víc mladých lidí pracuje dobrovolně v některé neziskové organizaci nebo vyjíždí na dobrovolnické projekty do zahraničí. Bývá zvykem, že dospělí jsou dětem dáváni často za příklad. A nemohlo by to někdy být naopak? TEXT
Kristýna Makovcová