Až potkáte…

…kouzelného dědečka nebo babičku, nezapomeňte mu za prokázané služby poděkovat… Aspoň tak nějak to stojí psáno v pohádkách. Pohádkový hrdina se většinou rozdělí i o to málo, co má ještě k snědku. Jako v pohádce jsem si připadala u přívozu Branov – Luh. Přes řeku Berounku tu od nepaměti jezdí přívozník. Nezná jízdní řád. U silnice jen udeříte do traverzy a za chvilku je u vás. Bránovský přívoz proslavil ve svých povídkách Ota Pavel. Od dětství rád jezdíval ke strejdovi Proškovi. Miloval tenhle kraj a jeho lidi. A oni mu to teď oplácejí stejně. V převoznické chalupě je otevřena Pamětní síň Oty Pavla. Prázdninová otvírací doba je shodná s provozem přívozu – 9 – 19. Byť se v současné době na přívozu střídá osm různých lidí, většina turistů je oslovuje příjmením Prošek. Vstupné i jízdné je dobrovolné. A lidé toho rádi využívají, až skoro zneužívají. Vždyť kdo vám dnes dá něco zadarmo? A tak není divu, že pro zpestření táborových výletů jezdí početné skupinky dětí sem a tam. A často je nenapadne zaplatit byť jedinou symbolickou korunu za cestujícího. Nejde o svačinu pro převozníka. Ale třeba o peníze, z kterých se uhradí osvětlení pamětní síně…