Je-li vyhlašován den daňové svobody, zasloužili by si ti, kteří žádají a pak vyúčtovávají granty (ani nevím, která z obou situací je horší) i nějaký „den grantové svobody“. Jenže – kdy se osvobodit? Poslední lednový den, který patří vyúčtování účelových dotací poskytnutých prostřednictvím odboru pro mládež MŠMT? A nebo o 15 dní později, kdy je termín jednoho z odborů ministerstva kultury? Jenže pak přijdou termíny místních samospráv, do toho jistě také nějaké to zahraničí. Prostě nekonečný kolotoč. Navíc nevím, jak by takový den měl vypadat. Dnů všeho možného už bylo vyhlášeno tolik, že raději nabízím pár minut. A pro ně nevšední nahlédnutí na všední téma, které většinu z „postižených“ příliš nebaví, ale bez nichž by prostě spolková činnost nefungovala. Věřím, že řádky, které sepsali ti nejmladší žadatelé o granty, členové Národního parlamentu dětí a mládeže, pobaví i vás. Našla jsem je při svém putování na serveru www.participace.cz. (redakce serveru Adam)
Před týdnem se nám stala taková docela zajímavá „story“. V pondělí jsem si s Markem dala sraz v kanceláři Participace, abychom spolu dokončili projekt Mediálního výboru. Marek dorazil se zpožděním, což mi nijak nevadilo, ale jako vždy s úsměvem na rtech. Práce bylo mnoho, takže jsme se do ní s vervou pustili. Po zhruba dvouhodinové intenzivní práci, kdy jsme oba už byli značně ‚vyšťaveni‘ nás okolnosti donutily skončit (už bylo moc hodin) – i když projekt ještě nebyl zcela u konce. Chyběly nám poslední dva body a proto jsme se rozhodli dokončit je ve středu.
Marek ve středu dorazil do kanceláře Participace jako vždy v dobré náladě a tentokráte dokonce i včas. Po chvíli, kdy nám Jana Votavová vysvětlila a opravila některé věci, jsme se pustili do dokončení našeho projektu. Vymýšleli jsme nejvhodnější slovní spojení, všelijaké varianty čehokoli a neustále slovíčkařili, až vše bylo skoro u konce… Poslední, co nám chybělo byl rozpočet. A to byl doslova boj. Boj o eura! Tu to nesedělo, tam to bylo moc a ještě ke všemu vše přepočítávat z českých korun na eura a vzápětí zase zpět. Jelikož výše grantu, který můžeme od ČNA dostat, je pevně daná, museli jsme přesně na korunu či euro spočítat kolik nás bude co stát.
Projekt Mediálního výboru zahrnuje setkání jeho členů a vydávání časopisu, což není zrovna levná záležitost. Ubytování a strava se dá docela lehce spočítat, ale co časopis! Grafika, korektura, tisk a distribuce časopisu až ke čtenářům! Ale jak máte vědět kolik to všechno vlastně stojí? Odměna grafika a korektura se zhruba odhadla, s vyčíslením částky pro tisk nám pomohla Jana a poslední co nám chybělo přesně spočítat, byla distribuce. Představte si, že budete mít 1000 časopisů a máte je rozeslat po celé republice! Takže všechny musíte dát do obálek a jít s nimi na poštu, kde je pošlete.
Tak a teď to přijde. Kolik stojí jedna obálka velikosti A4? Nejdříve jsme jen zhruba odhadovali, ale nějak jsme si nebyli jisti. Marek tedy zabrousil na webové stránky České pošty, aby našel ceník produktů a služeb. Hledal, ale nenašel. Jediné co se nějak blížilo tomu kolik stojí obálka A4, byl údaj o obálce B4, což jsme zrovna nepotřebovali. Tak jsem se rozhodla zavolat na bezplatnou linku České pošty. Volám, volám – paní mě vyslyšela, ale moc mi nepomohla. Řekla mi, že časopisy mám dát do obálky podle jeho velikosti, což jsem věděla taky, ale kolik stojí obálka mi neřekla.
Tak jsem se vydala na nepříliš vzdálenou hlavní poštu v Jindřišské ulici. Paní mi dala brožurku, kde byl uveden ceník poštovních služeb. Už jsem přesně věděla, kolik bude stát poštovné. Ještě chybělo takzvané „balné“ – v našem případě obálky. Vznesla jsem dotaz: „Kolik stojí jedna obálka formátu A4?“ Paní vzala veliký šanon a začala hledat. Po chvíli jsem zjistila, že to byl ten samý ceník produktů a služeb, který Marek našel na webových stránkách. Paní mi opět řekla, že tam má jen obálku formátu B4, ale A4 ne. Takže ani na poště mi neřekli kolik stojí jedna obálka.
Vrátila jsem se do kanceláře Participace a vše pověděla Markovi. Ten zatím napsal přesný časový plán našeho projektu. Každé setkání detailně popsal do příslušné kolonky formuláře. Po strašných peripetiích ohledně ceny jedné obálky nás opět zachránila Jana. Šla se zeptat do vedlejší kanceláře, jestli netuší kolik stojí jedna obálka. Jana se vrátila s účetní knihou pod paží a sdělila nám: „350 obálek stojí 452,- Kč“. Takže poté co jsme si tato čísla vydělili, jsme konečně zjistili, že jedna obálka velikosti A4 stojí zhruba 1,30 Kč.
Další informace o Národním parlamentu dětí a mládeže najdete na stránkách www.participace.cz.
