Je pátek 27. května ráno a já nasedám do autobusu směr Liberec. Mám před sebou tři dny návštěv po bambiriádních městech po celé republice. Letos se mi podařilo „utrhnout“ z Prahy na delší dobu, abych zjistil, jak Bambiriáda vypadá ve dvanácti jiných místech. Opustil jsem tak atmosféru pražského „bambiriádní letiště“ na Vítkově, kde jsme Bambiriádu zahájili ve čtvrtek dopoledne, a vydal se na cestu klasičtějšími dopravními prostředky – autobusem a autem.
Senátor na lanové dráze
Do Lidových sadů v Liberci dorážím před půl desátou, už tam panuje čilý ruch – předseda Rady dětí a mládeže Libereckého kraje Jiří Šmída spolu s vedoucí kanceláře RADAMLK Petrou Handlířovou ladí vše před oficiálním zahájením. Areál, tedy velká budova se sály (a věží, odkud vysílá Český rozhlas) a velkou přilehlou zahradou, se zdá být skvělým zázemím. Stín, jenž poskytují vzrostlé kaštany, pořadatelé a návštěvníci v horkých dnech ještě jistě ocení… Před desátou se schází primátor Liberce, hejtman kraje Petr Skokan, ředitelka odboru pro mládež 
MŠMT paní ing, Eva Bartoňová a nakonec i předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka. Během slavnostního zahájení pak předávají třem starostům z Liberecka obdobu Ceny ČRDM Přístav – Cenu Klokan ( neboť, jak se praví v jeho statutu: „Každé klokaní mládě se může kdykoliv schovat do bezpečí máminy kapsy a zůstat v ní až do doby svého vlastního osamostatnění. Také někteří zástupci samosprávy si uvědomují, že naše děti potřebují maximální péči a pozornost a že je potřeba vybavit je do života tím nejlepším.“). Jiří Šmída se obává, aby nepopletl jméno ceny a jednoho z jejích předávajících – takže Skokan předal Klokana, ne naopak! A pak se dávají návštěvníci na prohlídku toho, co jednotlivá sdružení pro návštěvníky přichystala. Předseda Senátu neodolá křesání ohně ve skautském tee-pee ani lanové lávce u tomíků – být tu bulvár, určitě by si smlsnul titulky jako „Senátorův šplh po laně“ či „Se senátorem se to zakymácelo“. Po troše pohybu pak mám spolu s předsedou Senátu, ředitelkou odboru pro mládež MŠMT a předsedou liberecké krajské rady možnost v klidu hovořit o tématech, jež trápí sdružení dětí a mládeže.
V Hradci bojovali proti kouření
A pak opět na autobus a do Hradce Králové. Druhé bambiriádní odpoledne se tu chýlí ke konci, zástupci 
některých sdružení, zmožení pálícím sluncem, už balí. Hned u vstupu se mě ujímá šéfová zdejší Bambiriády Zuzana Plocková a vypráví, co už všechno proběhlo, jak stovky mladých lidí vydrželi ve vedru déle než dvě hodiny na zajímavém protikuřáckém programu Lídy Pohankové v amfiteátru zdejšího letního kina, atd. Procházíme kolem stanovišť jednotlivých sdružení; je mezi nimi mnoho křesťanských a dělají skvělé věci. Rád se tu také potkávám s čerstvým členem ČRDM – Československým Zálesákem.
Rekordmanská Chrudim
A rychle do Chrudimi – tam to i po páté hodině odpolední ohromně žije. Ujímá se mě Roman Málek, nestačím se 
dívat okolo. Park Na Střelnici se zdá být optimálním místem, je zaplněn do všech koutů něčím zajímavým. Letos sem pro zpestření Roman dotáhl i vojenský transportér a ve čtvrtek večer jednoho z kandidátů na první Superstar Juliána Záhorovského. Prim ale hrají samozřejmě sdružení. Ostatně, co se v Chrudimi dělo, jsme mohli všichni vidět ve čtvrtek ve Večerníku ČT – ten přinesl, stejně jako loni, záběry právě odsud. Zdejší pořadatelé (z Občanského sdružení Altus) opět trhli rekord v návštěvnosti, která překonala i jejich nejsmělejší odhady. Gratuluji!
Šumperk – Země Nezemě Petera Pana
Příští dva dny jsem strávil ve žlutém Bambiriádním Fordu Romana Málka. Vyráželi jsme v sobotu brzy ráno, před sebou nějakých tisíc kilometrů podle pečlivě sestaveného itineráře, který jsme, světe div se, skutečně dodržovali téměř na minutu. Naším prvním zastavením byl Šumperk. Zdejšímu panu starostovi jsem ve čtvrtek rád předal Cenu Přístav za podporu aktivit sdružení ve městě – a jak její navrhovatelé prospívají, to bylo vidět v parku kolem zdejšího pořadatelského domu dětí a mládeže Vila Doris. Po ránu se všichni ještě protahovali, ale cestu si sem našli už první návštěvníci a začínal bohatý pódiový program. Letos se sem opět přijeli podívat i organizací dětí a mládeže ze Slovenska, Polska a Německa. A na křídlech dětské fantazie jste mohli doletět i do Země Nezemě Petera Pana – do kina na film nebo si zasoutěžit s pohádkovými bytostmi z tohoto příběhu J.M.Barrieho v přilehlém parku U Sovy.
V šesti městech moravskoslezské Bambiriády
Míříme do Slezska, kam dorážíme před polednem. Jako první na nás čeká Opava – Bambiriáda tu probíhá na sídlišti Kateřinky, v parku u centra další členské organizace ČRDM – Elimu Opava. Sdružení si našla úkryt před sluncem pod stromy a nabídla pestrou paletu vzájemně provázaných aktivit, mnohdy motivovaných létáním. A díky za oběd, elimáci!
Pokračujeme do Hlučína, naprosto přemoženého horkem. Okolo Dětského ranče, kde se Bambiriáda koná, míří davy – na blízké koupaliště. Škoda, zdejší tomíci a hasiči by určitě návštěvníky osvěžili neméně dobře, stejně jako ostatní zdejší bambiriádníci.
Následuje rychlý přejezd přes Ostravu do Havířova. Stihneme ještě Bambiriádu na zdejším hřišti Slavie? 
Bohužel, už vidíme jen balení a přípravy na další navazující akci. Jako poslední zůstala čajovna s deskovými hrami hlavních pořadatelů – skautů. Havířováci si díky podpoře města mohli dovolit pro všechny postavení velkého stanu, který poskytoval ochranu před slunečními paprsky a prý skvělé zázemí pro vystoupení na prostorném pódiu.
A vzhůru do Karviné. I tady už se chystali končit. Na hřišti u základní školy pod koordinací skautů vyrostl stanový tábor s podsadami a týpkem a stánky pionýrů, tomíků, Klubu mladých Filadelfia, prezentoval se i Sokol, DDM a Městská policie. Sousedství školy způsobilo, že se prý během pátku stala Bambiriáda oblíbeným přestávkovým cílem zdejších žáků.
V o kousek vzdáleném Frýdku-Místku mělo vedro zdatného soupeře, protože areál Sokolík sousedí s 
nábřežím chladivé Ostravice. I tady se pořadatelství ujalo místní sdružení ČRDM – Sdružení Klubko a Martin Sysala mi vysvětlil, že se jim osvědčila jednak přímá prezentace činnosti sdružení a pódiová vystoupení, ale i rozsáhlá expozice o všech možnostech pro děti mladé lidi ve volném čase formou informačních panelů. Pochvaloval si i spolupráci s městem.
Poslední sobotní zastavení, nejdelší, nemohlo patřit jinému místu než Ostravě. Měli jsme štěstí, že jsme hned u vchodu do Domu kultury Nové Huti, který poskytoval Bambiriádě zázemí, narazili na místopředsedu pořádající Rady dětí a mládeže Moravskoslezského kraje (RADAMOK) Mojmíra Nováčka. V jeho ochotném 
doprovodu jsme pak prošli celý bambiriádní areál v přilehlém sportovním areálu, jehož rozsah ohromil, stejně jako některé aktivity (například horolezecká stěna velikostí předčila tu pražskou téměř dvojnásobně). S pionýry jsme nakoukli k opičí dráze a prošli kolem tisíců víček od PET-lahví, jejichž sbírání zde vrcholilo. Na zemi z nich sestavili nádherně barevné bambiriádní letadlo – Bambéro. Příjemný chládek byl v budově domu kultury – i tady se prezentovala sdružení, právě tady se vydávaly ceny za celobambiriádní soutěž. A tady také měl své sídlo bambiriádní štáb a šikovní mladí amatérští novináři ze Sólokapr.cz, kteří o dění na Bambiriádě informovali. Bambiriáda měla v sobotu skončit v šest, ale to tam bylo stále ještě plno. A pak měl následovat country bál ve Stodolní, ale nás s Romanem čekala cesta do Brna a přenocování tam.
Na snídani v Uherském Hradišti
Občas se stane, že se člověk při přípravě tak trochu přehlídne a dojde k chybě. Stává se to tak maximálně jednou za deset let. Doufám, že jsme si to v neděli ráno vybrali. Když jsme totiž po ránu po hodině a půl jízdy přijeli do tichého centra města, cestou zkontrolováni Policií ČR (bez pokuty, které jsme se trochu obávali), posnídali a vydali se do Smetanových sadů na místo zdejší Bambiriády, nalezli jsme už jen jednu ceduli a pytle odpadků pečlivě srovnané a připravené k odvozu. Až pak jsme zjistili, že uherskohradišťská Bambiriáda se v neděli konala všude jinde, jen ne v parku – v jízdárně na koních, sportovně v areálu Sokola či v kině. Takže příští rok opáčko, tentokrát si dáme větší pozor, slibuji zde Hradišťanům.
Brno a jeho Lužánky
Brno má štěstí na dvě věci – na park Lužánky, jenž je pro Bambiriádu perfektním prostředím, a na DDM Lužánky s jeho šéfem Milanem Apelem – Mikinem, který poskytuje Bambiriádě skvělé zázemí. Po průchodu rozlehlým parkem jsme se dostali až k budově DDM, kde nás zahlédl a ujal se nás Martin Kříž, šéf Zeměpisné společnosti Morava, který nám představil celkové uspořádání akce (a věnoval tričko své organizace do sbírky, díky!). Začali jsme u 
inforcentra, které na mapě přehledně představuje, kde a jaká sdružení dětí a mládeže na Brněnsku působí. A pak už jsme se vrhli mezi stanoviště, kde se organizace představují „naživo“. Tam se čile pohyboval i Mikin (který podle vlastních slov měl na Bambiriádě dva úkoly – provázení návštěv a odvoz popelnic, obojí časově dobře skloubitelné), za jehož doprovodu a výkladu jsme měli možnost udělat si opravdu dobrý přehled o tom, co vše se mladým Brňanům nabízí ve volném čase. Moc se mi líbila i zdejší forma katalogu – pexeso s logy zúčastněných sdružení. Nemám pochyb, že zdejší Bambiriáda beze zbytku plní svůj účel.
A zpět na pražské Letiště Vítkov Po cestě na dálnici D1 zaslechneme na Radiožurnálu živé vstupy z Bambiriády v Praze a před čtvrtou hodinou jsme na místě. Díky, Romane, řídil jsi skvěle a s obdivuhodnou výdrží! 
V chladivém přítmí památníku, kde sídlí tiskové centrum, ladíme s Jiřím Majerem poslední tiskovou zprávu letošní Bambiriády. Ta bude za chvíli jen pěknou vzpomínkou. Ukázala, kolik dobrovolníků ve sdruženích u nás dává dnes a denně křídla dětským snům, kolik fantazií dostane křídla v té správné partě. Děkuji všem, kteří se na jejím uspořádání podíleli. Díky úspěšnému výsledku jejich snažení stojí za to Bambiriádu pořádat – i v příštím roce!
