Byl večer a bylo ráno, den první. S vyplazeným jazykem se vyšplhá kluk s batohem na horu Mont Everest alias Vítkov a dosedne do stínu košatého stromu, hodí batoh do rozpáleného stanu. Je čtvrtek ráno a za pár okamžiků se otevřou brány již sedmé Bambiriády. Je šťastný, protože nemusel do školy a bude zase hodně důležitej. Bude totiž příslušníkem štábu žlutých mravenců. Uvidí ho všichni, kdo přijdou za chvíli na Bambošku. Juj, to bude super, výskne si.
Milena Kořínková mu navlíkne žluté tričko, chlazené nápoje bublají v presscentru a minerálky se oteplují vedle hlavní brány.
Vchází první navštěvníci a formují se žlutí mravenečci, kterým se lepí potem tričko na tělo. Vysílačka řve střídání služeb a kluci a holky kmitají z brány na bránu, z volné hodinky do nové služby na bráně. Rozdávají vstupenky a katalogy, nalévají se minerálkou s grapefruitovou příchutí a když dojde i bez příchutě.
Pomalu začíná večer, brány se uzavírají a unavení mravenci vůbec nejsou unavení, jsou to mravenci a tak kmitají jako mravenci. Sosáci hlídají podél zátaras, vysílačky hlásí B10, B5 a jiné bééééé a mravenci konečně usínají.
Byl večer a bylo ráno, den druhý.
Mravenec vstává a běží na bránu. I u Mileny a Blanky je potřeba občas něco pomoci. Problémky se službami zažehná přesný rozpis volna a služeb. Sluníčko pálí více jak včera. Množství návštěvníků brázdí bambiriádní nudli od památníku až k bráně. Na kole se tu prohání mezi stanovišti pár kol důležitých lidí od štábu, Fordka pana ředitele Dana a universální moped pro všecky ze štábu. Jak se všecko vylidní, proběhne šňůra mravenců ještě celý areál a třídí odpadky, které tam líní návštěvníci poházeli všude možně i nemožně, protože nemohli dojít tři kroky k popelnici. Vyhlašuje se konkurz na řidiče popelnice a ejhle, je nevídaný zájem o tuto novou profesi.
Je večer, je ráno. Den třetí.
Všichni se těší na společenský večer u podia. Bašula prohání strojem disky a rezignuje z pohodovek osmdesátých let. Pak tam hodí moderní komerčáky a rázem je všecko na nohou. Přichází obložené mísy a pivo gratis. Při hitu skupiny kabát „Když se u nás chlapi poperou…“ i ti nejunavenější vypruží z umělohmotných židlí.
Ještě v noci má sílu někdo dělat bugr, ale sosíci ho velmi rázně zklidňují.
Je ráno, den čtvrtý. Pár mravenců odpadá. Doléhají k uchu slova o krácení Bambiriády a jiná usmažená slova. Odpoledne se cosi mění. Najednou si uvědomuji to prázdno, které nastane, když něco skončí. Jako po táboře nebo po jiné akci, kde mi bylo dobře v dobrém týmu skvělých lidí.
Je večer a všude cinkají balící čety. Je prázdno pusto v mém srdci. Mám Bambošku rád a všecky ty lidi kolem ní. Dana, Milenu, Pavla, Luboše, Blanku, Luďka…. A všecky ty mravné i nemravné mravence, kteří vydrželi až do konce a udělali zase jedno krásné dobré jméno Bambiriádě 2005.
