Grafituje národní památky…. To máme mládež!!! Slova, která prodají více čísel bulvárního plátku. Slovesa, jenž zaujmou velké množství potenciálních čtenářů. Abych však nebyla pouze autorem pesimistického psaní, mám zprávičku z „jiného konce světa“.
Minulou neděli, když rtuť teploměru šplhala posledními silami nad bod mrazu, vyrazila naše rodina, včetně 17ti měsíčního synka, na výpravu s oddílem Stopaři. Cesta na vrch Stožec nám pomohla ke změně názoru na úvodní věty. Sluníčko svítilo, sníh padal jako o závod a kilometr za městem bylo krásně. Žádná auta, hluk, stres, technika.
Jen stromy, cesta, potok, ticho a ta „prokletá“ mládež. Banda kluků, kteří vyměnili maminky oběd za špagety uvařené v ešusu, nad lihovým vařičem. Známý šumivý nápoj hnědé barvy za ovocný čaj ve stříbrné termosce. Neseděli u televize, nešli do kina. Taky nenadávali, negrafitovali pomníky, nefetovali, nestříleli. To máme mládež – usměvavou, trochu zmrzlou, trochu uchozenou. O to více však spokojenou a báječnou.
Zbývá jen dodat, kdo za to může? V tomto případě člověk, který nedá na názory rádoby odborníků a svůj volný čas věnuje vedení oddílu. Nikdy není dost slov díků. Tak alespoň touto cestou – díky Krtkovi (úředním jménem Bažant Vladimír) a všem TĚM, kteří se snaží jít s dětmi na správný vrch…
