Pod tímto titulkem přinášíme rozhovor s ředitelem Kanceláře ČRDM Jiřím Zajícem, jeden ze série, v níž stejným způsobem postupně představíme všechny členy bambiriádního štábu. Máme za to, že pro některé čtenáře může být zajímavé dovědět se něco víc o lidech, kteří za velkou prezentační přehlídkou dětských a mládežnických sdružení stojí. Vždyť také díky nim se z původně lokální, „pražské“ akce na vltavském ostrově postupně stala celorepubliková akce s prvními ohlasy v zahraničí…
Byl jsi v dětství členem nějakého sdružení, oddílu či kroužku?
Dokonce jsem opravdu byl – z dnešního hlediska – členem sdružení, oddílu i kroužku: oddíl to byl fotbalový ve Slavoji Praha, kroužek turistický na základní škole, který vedl pan školník, a oním sdružením byl Pionýr – byť tehdy to ke sdružení v našem slova smyslu mělo dost daleko. Ale já jsem měl ohromné štěstí v tom, že náš pionýrský oddíl se kryl s naší třídou (bez těch nevětších zlobilů) a vedli ho rodiče jednoho z mých nejlepších spolužáků. Perfektně. Jistě jim k tomu pomáhalo i to, že byla už šedesátá léta a vývoj spěl k Pražskému jaru ….
Jaké je Tvé nynější zaměstnání? A jak dlouho již působíš v neziskovém sektoru?
Momentálně jsem ještě ředitelem Kanceláře České rady dětí a mládeže. Otázkou spíš je, jaké bude moje zaměstnání za dva měsíce. V té oblasti, která se dnes nazývá „neziskový sektor“, působím od svých sedmnácti let – to byl rok 1968. Začal jsem jako vedoucí smečky vlčat ve skautském oddílu, pak dvacet let jako předseda odboru turistiky v TJ Sokol Praha Krč, po listopadu 1989 zase v Junáku. Jelikož jsem od roku 1990 pracoval v Českém rozhlasu a teď čtvrtým rokem v ČRDM, tak už patnáct let se vlastně v neziskovém sektoru nejen angažuji jako dobrovolník, ale vydělávám si v něm i na živobytí.
Kdy jsi poprvé slyšel slovo „Bambiriáda“? A kolik ročníků téhle akce máš již za sebou?
Slovo Bambiriáda jsem poprvé slyšel tehdy, když se připravoval její první ročník – tedy na jaře 1999. Musím se přiznat, že ačkoliv jsem jej slyšel od současného zpravodaje Junáka pro public relations Romana Šantory – Boba, kterého jsem vždycky velmi podporoval i obdivoval a který patřil k hlavním hybatelům této akce v prvních letech, tak mi tenhle název tehdy přišel jako dost trapný. Teď už jsem se s ním smířil. Aktivně jsem zapojený v přípravě Bambiriády od roku 2002.
Jak jsi se ke své práci v bambiriádním štábu dostal?
Já jsem ji v podstatě „zdědil“. Můj předchůdce v pozici ředitele Kanceláře Martin Bělohlávek, který společně s Bobem tradici Bambiriády zakládal, zajišťoval pro Bambiriádu první poslední. Takže já jsem spíš hledal, co by přece jenom mohl dělat také někdo jiný. Hospodaření Bambiriády ale nutně musí dělat ten, kdo má na starosti hospodaření celé ČRDM, protože to je spolu naprosto neoddělitelně provázáno. Bambiráda představuje nejen skoro 50% všech nákladů ČRDM, ale tři čtvrtiny roku zásadně ovlivňuje i tzv. cash flow. Starost o Dětský sněm mi zůstala z doby, kdy jsem tuto doprovodnou akci viděl jako vhodnou příležitost k navázání spolupráce s Duhou – tehdy nejsilnějším sdružením konkurenčního KSDM. A zajišťování kontaktů s Českou televizí je zase důsledek osmiletého období, kdy jsem byl členem Rady České televize.
Za co ve štábu zodpovídáš, co v něm máš na starosti?
To jsem právě řekl: hospodaření, vztahy s Českou televizí a nejspíš i Dětský sněm. V tom je schováno, že prakticky píši všechny projekty, které s Bambiriádou souvisejí. Také vyjednávám některé záštity. Navíc jsem – jako bývalý redaktor – psával pro Bambiriádu všelijaké propagační a podpůrné texty. A tak tomu bude jistě i tentokrát.
Co se Ti v této oblasti při přípravách příštího ročníku již povedlo?
Napsat tři bambiriádní projekty a společně s šéfem bambiriádního štábu Pavlem Hofrichterem dát dohromady rozumný rozpočet, který respektuje realitu minulých let i očekávatelnou realitu roku 2005. Snad také mohu trochu přispět k tomu, aby na rozdíl od předchozích let ožily internetové stránky www.bambiriada.cz už teď, kdy se akce rozjíždí – a ne až pár týdnů před jejím vyvrcholením.
Pokud by se Tě na Bambiriádu zeptal někdo, kdo vůbec netuší, co si pod tímto pojmem má představit, jak bys mu ji přiblížil?
Bambiriáda je veliká několikadenní akce, která probíhá po celé republice skoro ve třiceti městech (včetně Prahy). Je to mimořádná příležitost pro organizace, které pracují s dětmi a mládeží, ukázat veřejnosti, že jsou vůbec tady a co opravdu dovedou. Je to příležitost pro statisíce návštěvníků si na vlastní kůži vyzkoušet jejich pestrou nabídku programů a činností, zažít aspoň něco z atmosféry, která v takových organizacích bývá, a případně s některou z nich navázat kontakt. Konečně je to pro samotnou Českou radu dětí a mládeže příležitost, aby učinila téma výchovy a těch, kteří se jí dobrovolně věnují, tématem skutečně veřejným.
Jaké má podle Tvého názoru Bambiriáda klady a jaké zápory?
Za naprosto rozhodující klady Bambiriády považuji to, že se díky ní daří navázat spolupráci jednotlivých sdružení i dalších subjektů, které se v daném regionu zabývají dětmi a mládeží, a že se (zpravidla následně) daří i podstatně rozvíjet díky ní spolupráci těchto neziskových subjektů se státní správou, samosprávou i komerční sférou dané oblasti. Zkrátka je příkladným příspěvkem k rozvoji občanské společnosti. Zvlášť ukázkové je to v takových městech jako je Šumperk, Chrudim, Chomutov, Ostrava či České Budějovice. Prvním záporem je to, že tohle se zatím vůbec nedaří v Praze (na rozdíl od naprosté většiny jiných měst). S tím souvisí pak to, že její celospolečenský dopad není takový, jaký bychom si přáli. Při současných personálních kapacitách Kanceláře ČRDM Bambiriáda také pro ni představuje celoroční výraznou zátěž.
Narazil jsi už na nějaké limity, hranice bambiriádního projektu?
Samozřejmě, každou chvíli. Nejbolestnější je to tehdy, kdy nějaké další město má zájem o pořádání Bambiriády, a z finančních důvodů už to nejde. Osobně bych považoval za ideální, kdyby Bambiriáda byla v každém okresním městě. I když se od roku 2002 počet bambiriádních měst zdvojnásobil, centrální dotační podpora Bambiriády se nezměnila ani o korunu. Ještě, že se každým rokem zlepšuje schopnost mimopražských organizátorů získávat peníze i z místních zdrojů. Letos už byla Bambiriáda i v Žilině, teď by se měla dostat i do Polska. Mezinárodní rozměr Bambiriády – to je ohromně lákavé. Když to u nás viděli Němci nebo Rakušané (v Českých Budějovicích), měli oči navrch hlavy. Jenomže s dosavadními silami se do aktivního rozvoje mezinárodního rozměru Bambiriády nemůžeme zodpovědně pustit. Také se nám zatím vůbec nedaří Bambiriádou účinně komunikovat veřejnosti poselství o ohromném významu výchovy a těch, kteří se jí věnují. Jenomže i to těsně souvisí s lidskými a celkově finančními zdroji, které máme k dispozici. Zkrátka těch „hranic“ a „limitů“ je dost a je takovým malým zázrakem, že navzdory tomu se Bambiriáda přece jenom rok od roku rozvíjí.
Co bys Bambiriádě 2005 ze všeho nejvíce přál?
Aby se povedla v Praze (jinde se povede určitě), aby si jí více všímala celostátní média a aby bylo lepší počasí, než letos.
