Jste na cévévézetce poprvé? Splňuje tenhle víkend vaše představy a očekávání – a pokud ano, co vás tu nejvíc zaujalo? Tak zněly dvě otázky mini-ankety, na kterou v sobotu v budově základní školy na českobudějovickém sídlišti Máj odpovědělo pár náhodně zastavených účastníků a účastnic Celostátní velké výměny zkušeností. Ukázalo se, že na letošní ročník tradiční akce přijeli z různých míst České republiky, pracovali v různých dětských a mládežnických organizacích a každého zajímalo něco trochu jiného. Alespoň zčásti však byli spokojeni všichni…
1. Ano, poprvé.
2. Myslím, že určitě ano, je to tady připravené profesionálně. Zatím jsem stihla jenom dva programy – o lži a o propagaci velkých akcí. Oba byly připravené hodně dobře, takže si myslím, že to tady má úroveň, kterou by podobná akce měla mít.
(Účastnice z Chrudimi, občanské sdružení Úl Hlinsko)
1. Ano.
2. Zatím ano, mají tady pěkné programy – a pro mě docela důležité. Já teď totiž začínám jako praktikantka v klubu, a třeba jsem nevěděla, jaké mám s dětmi hrát hry. Vybrala jsem si program Hry do klubovny, takže už vím, co dělat na schůzce. Také mě zaujalo vyrábění panenek, kalendářů, výrobků z kůže…
(Klára Radošová, Klub dětí při centru volného času v Mostě)
1. Jsem na CVVZ podruhé, prvně jsem byl v Brně.
2. Myslím, že ho splňuje dostatečně. Nejvíc mě tu zaujal asi zahajovací ceremoniál, jinak mi to přijde takové běžné. Brno bylo z mého pohledu v jistých ohledech výstřednější a… trošku lepší.
(Jan Hanys, Ostrava, sdružení Siha Sapa, patřící pod Pionýrskou skupinu Most)
1. Je to moje už třetí cévévézetka: na předchozích dvou jsem byl v Praze a v Brně.
2. Já myslím, že ano, akorát snídaně mě trošku zklamala, protože jsem čekal libovější párečky (smích). A co mě nejvíc zaujalo? Teď před polednem jsem byl na semináři o asertivitě, a ten byl opravdu dobrý. Takže zatím u mě vede asi tohle.
(Radomír Novotný-Čiko, Junák Jičín)
1. Jsem tu poprvé.
2. Soudě podle seminářů, na kterých jsem zatím byl, tak rozhodně. Protože tady to není ani tak o tom, zaškolit lidi v určité oblasti, jako spíš o předávání zkušeností. Každý přece jezdíme na nějaký jiný tábor, někdo pracuje s handicapovanými dětmi… Co vím z doslechu, tak dřív se to dělalo spíš formou přednášek. Tady je forma volné diskuse, kde ten, který seminář vede, řekne k tématu svůj názor a ostatní se k němu vyjadřují . Je to rozhodně lepší, než aby byly nějaké pevně nalajnované osnovy, které se musí striktně dodržovat.
Já jsem se zúčastnil lanových aktivit. S lany dělám už dlouho, a tady jsem nabyl nové nápady, které spočívají v jednoduchosti, a přitom je to paráda. Tyhle nápady lze použít jak pro mládež a větší děti, tak i pro malá škvrňata, které se člověk jinak bojí na lana pustit. A pak samozřejmě organizování tábora a celotáborové hry. Náměty jsou opravdu bohaté, v jedné třídě se nás sešlo přes padesát, každý se svými zkušenostmi.
(Roman Vokáč, Komárov, sdružení TOM Střelka)
1. Poprvé? Ne. Na CVVZ jsem už poosmé.
2. Zčásti. Mé představy splňuje to, že je tady spousta lidí, kteří jsou nadšení, spousta dobrých lektorů. Ale nelíbí se mi některé organizační záležitosti, které se týkají třeba registrace účastníků nebo některých informačních cedulí.
Nejvíc mě zaujalo, že se CVVZ omladila, že je tady stále jádro dvacetiletých lidí. Myslel jsem si, že cévévézetky budou s těmi lidmi postupně stárnout, ale oni sem přijíždějí stále mladí lidé.
(Petr Molka, Praha, Sdružení přátel Jaroslava Foglara)
