Počet světelných efektů na nebi bývá přímo úměrný vynaloženým finančním prostředkům ohňostrůjců. Ale i sebekrásnější ohňostroj je věcí krátkého pomíjivého okamžiku. Podobným strojkem na tvorbu hvězd pro nebe populární hudby měla být soutěž Superstar. Vítězové objížděli podle minutovníku, který by jim snad mohla závidět i hlava státu, plná náměstí. Připadala jsem si tak trochu mimo dav, když jsem se nenamáhala zapamatovat jména „hrdinů“, kteří se stávali stále častěji tématem konverzace. Vím, že jsou i hvězdy, které brzo zhasnou. Tak jsem si řekla, že raději s tím zapamatováním jmen chvíli počkám. Navíc jsou tu jména jiná: Tomáš Beníček, Vendula Kotková, Michal Šabršula, Kristína Určíková, Filip Kavoň či Michaela Korčáková. To jsou hvězdy, které nestoupají k nebi raketovým tempem, aby se po krátkém zazáření rozprskly. Stoupají pomalu, jistě a krásně. Zpívají ty nejkrásnější písničky. Písničky, které prověřil čas, písničky lidové. Jsou to nejlepší z nejlepších dětských interpretů lidových písní, vítězové soutěží Zpěváček (Česká republika) a Slávik (Slovensko). V neděli 10. října 2004 se jejich hlasy nesly tím největším sálem Kongresového centra v Praze. V zákulisí jim naslouchala Marie Rottrová, Sisa Sklovská, Pavol Habera a Peter Dvorský. V druhé půli večera se role obrátily. A docela na závěr se hlasy malých i velkých spojily v písničce Lásko, bože lásko.
Jména k zapamatování
Od Redakce
