Má to cenu?

„Nevím, jestli bude co platné, když si na tomto místě budeme vyměňovat své názory, jestli bude někde ucho ochotné poslechnout si názory zdola – od „neodborníků“, kteří to přece s dětmi dělají jen jako koníček.“ napsal anonym názor pod sloupek Výchova není fotbal. To, že dodnes svůj názor neumíme označit skutečně jako svůj je jistě hodné zamyšlení. Ale já bych tentokrát vaši pozornost stočila k obsahu sdělení. Autor už předem považuje každé vyjádření za zbytečné. Nesdílím jeho názor. Když jsem sledovala vyjádření odborníků a politiků k tématu trestní zodpovědnosti dětí (část výroků jsme vám nabídli ZDE), ani mezi řádky jsem tam nenašla něco o tom, že děti může ovlivnit náplň jejich volného času. Prostě zmínku o tom, že kromě důležité role rodiny a školy tu je ještě někdo, kdo může přinejmenším dětem podat pomocnou ruku. Nebo není? Je pravda, že většina z nás, kteří věnujeme hodiny (dny, týdny) volného času dětem nejsou profesionálně certifikovaní pedagogové. Na stranu druhou děti, s kterými pracujeme musíte zaujmout za mnohem složitějších okolností než je tomu ve škole. Do školy chodí děti povinně, školní řád přesně stanovuje co žák smí a nesmí, k dispozici je i škála odměn a trestů. Byť nemáme většinou úředně ověřené pedagogické vzdělání, máme velmi bohaté pedagogické zkušenosti. Domnívám se, že MÁ CENU se k tématu trestní odpovědnosti vyjádřit.