Junák letos pořádal 1 150 táborů, kterých se účastnilo na 28 000 dětí a téměř 7 000 dospělých vedoucích. Jak táboří skauti dnes?
Před časem vyšel v časopisu Skauting článek holandského činovníka Gerarda Waardijka, ve kterém se věnoval vývoji skautských táborů během posledního desetiletí minulého století. Holandská skautská organizace má nad naším a slovenským skautingem patronát a pomáhá mu v rozvoji. Gerard byl tehdy u nás holandským skautským „velvyslancem“ a o prázdninách pravidelně navštěvoval řadu táborů. Mohl tedy jako nezávislý pozorovatel dobře sledovat, jak se rok od roku naše tábory proměňovaly.
Co zjistil? Děti na táborech vstávají později. Posunul se čas budíčku, v některých případech až o 90 minut.
Zlepšila se kvalita táborového vybavení a vzrostl počet indiánských stanů tee-pee. Neznamená to však, že by skauti masově opouštěli tradiční podsadové stany. Táborové stavby postavené pomocí hřebíků jsou dnes spíše výjimkou, zcela převládá stavění metodou vázaných staveb.
K lepšímu se také změnilo hygienické zázemí táborů. Oproti počátku devadesátých let, kdy bylo běžné mýt se každý den v potoce či řece, nejsou dnes na našich táborech výjimkou jednoduše a účelně zařízené „koupelny“, kde se může najednou osprchovat teplou vodou i celá družina.
Změny lze také pozorovat na kvalitě stravy táborníků – je mnohem pestřejší a více odpovídá zásadám zdravé výživy než na počátku devadesátých let.
Co se naopak nezměnilo? Přátelské ovzduší, pohostinnost a pečlivost, se kterou vedoucí připravují táborové programy, v nichž se ovšem věnuje více prostoru objevování starých řemeslných dovedností.
Tak tedy vypadají proměny, kterými prošly skautské tábory od obnovení činnosti v roce 1989. Dají se však pozorovat změny krátkodobější, například jak se liší letošní tábory oproti těm loňským?
Náčelník Junáka Zdeněk Prančl – Wabi nám řekl, že do jisté míry ano. Pravidelně každým rokem navštěvuje tábory, které se pořádají v oblasti Šumavy a může tedy srovnávat.
„Zdá se mi,“ říká, „že letos byly tábory opět o něco lepší než loni. Ubylo však větších táborů. Tam, kde loni oddíly tábořily společně, letos jely na stejné tábořiště po sobě – jedni stavěli, druzí bourali.“
Ne všechny skautské tábory se letos konaly na území naší republiky. Oddíly stále více využívají toho, že skautské hnutí působí po celém světě (s výjimkou totalitních zemí), navazují partnerské vztahy se zahraničními oddíly a pořádají společné akce. Letos se uskutečnilo na dvacet takových akcí, přičemž nejvzdálenější z nich se konala v USA.
Jedním z oddílů, který se letos poprvé účastnil zahraničního tábora, je 137. oddíl Havrani z pražského střediska Blaník. Jak k tomu došlo?
„Kamarádka, která pracovala v anglickém Lutonu,“ vysvětluje vedoucí oddílu Marek, „nám zprostředkovala kontakt s Ianem, vedoucím 24. oddílu, který působí při kostele sv. Anny.“ To bylo před dvěma lety. Letos pozvali angličtí skauti své české bratry na tábor, který se konal na nejstarší a patrně i nejznámější britské skautské základně Gilwell Park.
„Pro kluky to byla výborná zkušenost,“ říká Marek. „Ve většině případů si poprvé ověřili na vlastní kůži, že učit se cizí jazyky má smysl. Zjistili také, že anglické skauty trápí podobné problémy jako ty naše, že mají podobné zájmy. Zkrátka, že máme mnohem víc společného, než by se mohlo na první pohled zdát. A to je pro ně ohromná motivace, aby se snažili na příští rok, kdy přivítáme 24. oddíl na našem táboře, připravit co možná nejlepší program.“
marek.barta@junak.cz
