Dva dny

Asi si budu muset víc všímat kalendáře. Hlavně volných dnů. Ne sobot a nedělí, ty jsou jasné. Ale svátků. Můj kamarád Mirek je má pěkně v evidenci a vyplatí se mu to. Dlouho dopředu ví, na který den připadne volno. Je mu jedno, jestli se slaví svátek práce nebo nějaký svatý či je úplně jiný důvod. Hlavní co ho zajímá je, že má čtyřiadvacet hodin volna a že připadnou na všední den. Dovede si podle toho vypočítat, kdy si vzít dovolenou, jak naplánovat služební cestu či navštívit svého lékaře a onemocnět. Obvykle bývá spokojen, pokud volný den navazuje na víkend. Proto si pochvaloval i tento týden. Pondělí a úterý volné. Bezvadné! Lépe to vyjít nemohlo. Celé čtyři dny volna v jednom kuse a nepadne na to ani jeden den z dovolené. Navíc se mu podařilo podle plánu poslat děti prvního července na tábor. Nadšeně vyprávěl, jak si svobodu vychutná. No není to nádherné, ptal se mě. Je, odpověděl jsem. Taky mi sváteční dny ušetřily dva dny z dovolené. A když jsme se loučili, slíbil jsem mu, že i v ty volné dny se o jeho děti na táboře dobře postarám – svátek nesvátek. Jako kterýkoli jiný den.