Na Malostranském náměstí se 25. března konala akce STOP zdražování sociálních služeb. Lidé s postižením tam mohli vyjádřit nesouhlas se stávající podobou novely zákona o sociálních službách,
Tato novela právě 25. března 2021 šla do prvního čtení v Poslanecké sněmovně.
Právě v těchto dnech je potřeba vyvinout největší úsilí, aby novela zákona o sociálních službách, která zvyšuje maximální ceny za sociální služby pro lidi s postižením a seniory o 20 %, neprošla. Již teď je mnoho lidí, kterým příspěvek na péči zdaleka nestačí na zajištění ani základních potřeb. Tuto situaci řeší většinou dvojím způsobem – buď spoléhají na bezplatnou pomoc svých blízkých, anebo „volí“ život v ústavu. Se svobodnou volbou to však nemá pranic společného, protože tito lidé vlastně nemají jinou možnost.
Děkujeme všem, kteří jste se již připojili k online petici Hlasujeme proti a případně ji šíříte dál.
Přečtěme si, co o tom řekla Emma Robinson, matka pečující o svého 22 letého syna Jakuba:
„Opravdu to není legrace, neustále žebrat, abyste měli na péči, abyste si mohli dovolit nechat trochu pomoct. Kuba je stejně velký jako já a s tím jeho spasmem není vůbec legrace Kubu obléct, nakrmit nebo přebalit. Co mám ještě dělat? Chceme jenom trochu normální život. Aby Kuba mohl žít doma, hezky, aby mohl dostat třeba palačinku, kdy chce, vyspat se tak, jak potřebuje… Rozumíte mi?“
A co v tuto chvíli ještě můžeme dělat proto, aby tato novela nebyla přijata?
Novela bude 29.4. projednávána Výborem pro sociální politiku a je potřeba jeho členům dát najevo, co může způsobit. Kontakty na všechny členy najdete ZDE
Za sebe jsem si text naformuloval do této podoby:
„Nesouhlasím s návrhem, aby byly zvýšeny maximální platby za sociální služby o 20 % a pak průběžně valorizovány na úkor lidí s postižením a seniorů. Žádám Vás o větší ohled k potřebám lidí, kteří se bez pomoci sociálních služeb neobejdou. Buď návrh úplně stáhněte nebo zvýšené náklady kompenzujte odpovídajícím zvýšením příspěvků na péči. Děkuji…“
Video záznam celé akce můžete vidět na tomto odkazu:
https://www.facebook.com/Asistence/videos/1197398760681792
Erik Čipera
Asistence o.p.s.
https://www.asistence.org/
Emma Robinson, matka pečující o svého 22 letého syna Jakuba:
„My s Kubou jsme spolu 22 let. Já jsem celý ty léta s Jakubem sama, jako samoživitelka, zažili jsme tady Škromacha, Špidlu, Drábka, zažili jsme S-karty, mnoho novel a zažili jsme také to, že jsme se hrozně těšili na zákon o sociálních službách. Pak najednou byl, ale nic se nezlepšilo. Pak se novelizoval, ale zase se nic nezlepšilo. Jakub má nejtěžší postižení a bylo pro nás ráno nesmírně těžký se sem dostat. Využila jsem půlhodinouvou asistenci, abychom Jakuba oblékli, pak jsme jeli přes celý město na speciálně upraveném kole, protože naše auto má prorezlou plošinu a teď momentálně je v opravě. Snažili jsme se sem dostat za každou cenu.
Nemám těch 22 let žádný příjem a dostali jsme se prostě do situace, kdy koupit nový auto je pro nás nad lidské síly. Sice dostanete na něj příspěvek 200 tisíc, ale další půl milion si musíte někde sehnat. A to samé se týká běžného života. Abyste mohli vůbec žít, tak musíte fungovat jako fundraiser. Kromě toho příspěvku na péči ve výši 19 200, který vlastně rovnou někomu odevzdáme, jsme v podstatě bez příjmu. Kuba má důchod a tím to končí. Pečující nemají nic. Jak říkal před chvíli Kuba Neubert, že zaplatí za asistenci 30 tisíc měsíčně, tak my sice zaplatíme jenom deset, ale zbytek si já odpracuju, abychom měli aspoň na nájem. Takže ten můj příjem je v podstatě 9 000 za zbytek té péče za celý měsíc. Pečující tu práci, která by měla být placená, dělají v podstatě zadarmo. Jak chcete takhle dlouhodobě žít? Jak chcete takhle fungovat?
A bohužel jsme svědky i ohromných přešlapů. Jako byly třeba S-karty. Kde jsou ty peníze? Kdyby je bývali lidi dostali. Vždyť my jsme tak lehce kontrolovatelní. K nám chodí pořád nějaké kontroly, já píšu každou chvíli soudu, jako Jakubův opatrovník, jak s těmi penězi zacházím. Vždyť to je nejlepší správa peněz, když je dáte lidem a ty lidi je dál dají na své služby, protože oni nemůžou jinak, oni by jinak nemohli žít. Takže není vůbec o čem se bavit. Je to další veliký přešlap a velká nezodpovědnost. Takhle to vnímáme my s Jakubem.
A opravdu to není legrace, neustále žebrat, abyste měli na péči, abyste si mohli dovolit nechat trochu pomoct. Kuba je stejně velký jako já a s tím jeho spasmem není vůbec legrace Kubu obléct, nakrmit nebo přebalit. Dneska jsme vstávali v noci čtyřikrát. Kuba měl v noci dva epileptický záchvaty….
Co mám ještě dělat? Chceme jenom trochu normální život. Aby Kuba mohl žít doma, hezky, aby mohl dostat třeba palačinku, kdy chce, vyspat se tak, jak potřebuje… Rozumíte mi?
Víte, co mě na tom nejvíc děsí? Že vy všichni tady to víte. Kde jsou ale ti, kteří to nevědí? My všichni tady to víme…Děkuju.“
Podívejte se na film Olgy Špátové Emma a Kuba:
https://youtu.be/qlqvp2tuQws
Marta Borowiecová na akci STOP zdražování sociálních služeb
My máme tu smůlu, že žijeme sami a nemáme tu žádnou rodinu, protože já pocházím ze Slovenska a rodinu mám tam. Takže Martin je stoprocentně odkázaný na mou péči a dneska jsem měla pocit, že sem snad ani nedojdu, protože jsem zaspala. A zaspala jsem z jednoho prostého důvodu, a to že už asi čtyři noci Martin nespí. A já prostě nespím s ním. Takže když spíte dvě hodiny denně a pak se máte celý den se starat, vlastně udělat úplně všechno okolo toho svého syna, tak není možné být jako úplně v pořádku.
Myslela jsem si, že tady vlastně ani nebudu, protože je to brzo ráno a vzbudit Martina touhle dobou je dost náročné, vypravit ho atd. Tak jsem požádala Asistenci, resp. oni mi nabídli asistenta na tyhle dvě hodiny. Víte co, já to počítám. Jednou jsem požádala Asistenci, aby právě aspoň na to spaní jednou týdně, abych mohla se prostě vyspat. Kdybych se mohla vyspat, tak bych určitě tu péči vykonávala ještě s takovou jako lehkostí. Teď mě to stojí strašnou sílu, protože jak jsem sama a Martin je chlap jak hora… A když jsem si takhle objednala asistenci na noc, což je nějakých 10-11 hodin, tak když si vezmeme, že příspěvek na péči nám pokrývá asi 4 hodiny asistence denně, tak jsem si vlastně vyčerpala pomoc skoro na tři dny.
Už je to skoro 30 let, co takhle o něho pečuju a jak mi roky přibývají, tak už nejsem schopna udělat to, co jsem byla schopna před lety. A potřebuju tu pomoc od asistentů, abych byla schopná starat se o Martina aspoň jako z pozadí.
A když se osobní asistence o 20 % zdraží, tak to pro nás znamená vlastně o hodinu denně míň. A já si vůbec nedovedu představit, jak bychom bez asistentů existovali. Za měsíc by bylo po mě.
Podpořte nás na www.hlasujemeproti.cz
Více ze života Marty Borowiecové a jejího syna Martina uvidíte ve videu „Umírám strachem, co bude, až tu nebudu“: https://youtu.be/nX2eY8wi3lA
Online petice Hlasujeme proti https://hlasujemeproti.cz
