Vědecké experimenty v terénu obvykle vychází z předem důkladně promyšlených hypotéz, dobře připravené metodiky, jsou podchycené velmi sofistikovaným uspořádáním a realizovány pod bedlivým dozorem, za průběžného sběru dat a dlouhodobého monitoringu. Pro malé pole s ječmenem v Cambridgeshire to neplatilo. V roce 1960 tu na čtyřech hektarech zemědělské půdy vznikla pokusná plocha prostě jen z badatelské zvědavosti.
Řeč je o zalesněné lokalitě Monks Wood, která se nachází kousek od městečka Huntigdon…
V roce 1960 si tehdejší ředitel terénní stanice Kenneteh Mellanby krátce po žních poznamenal do deníčku: „Mohlo by být zajímavé pozorovat, co se asi tak stane, když na té plošce pole nebude člověk zasahovat. Stane se znovu lesem? Jak dlouho by to asi mohlo trvat a jaké druhy by tam byly přítomné?“
Zvlášť dnes, kdy se Británie tak zoufale snaží zazelenat, a zvýšit pokryvnost svých lesů (z momentálních 8 % na 13 a víc %). Jak? Třeba vysazením pásu „od pobřeží k pobřeží“ o síle 50 milionů stromů, 80 miliony stromů ve volné krajině anebo příslibem výsadby 7000 hektarů lesa ročně až ke stavu 30 000 hektarů v roce 2025…
Jen loni tohle zelené dobrodružství britské daňové poplatníky stálo 640 milionů liber a nebyla přitom naplněna ani ta „roční norma“ 7000 hektarů.
A právě k tomu má šedesátiletá divočina u Monks Wood co říct. Její vznik totiž nikoho nestál ani vindru. Vyrostla naprosto sama…
O zajímavém britském experimentu si celý článek můžete dočíst v Ekolistu:
https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jen-tak-se-divat-jak-z-pole-roste-les