Před dvěma lety jsme vyrazili na vícedenní putování na koloběžkách. (Článek o tom vyšel v Arše č. 3/2020, pozn. red.) Jednalo se pravděpodobně o světové prvenství v tomto formátu v oddílové činnosti. Na základě onoho putování vznikla metodika, která uvádí, že je velice obtížné mít s sebou levné modely koloběžek. O letošních prázdninách nám koloběžky zapůjčila firma Yedoo. Přečtěte si, jak se nám s dětmi putovalo.
Vybavení
Mimo perfektně seřízené koloběžky od Yedoo jsme si s sebou vzali základní servis a pumpičku pro případ nehody. Poslední, co bychom se skupinou 11 lidí chtěli řešit, by byl odtah koloběžky. Dále bylo nutné mít co nejlehčí batohy. Každý si vezl lahev s vodou na cestu a na vaření, reflexní vestu, spacák, hamaku, několikery ponožky a trochu jídla a drobnosti typu lžíce, také hygienu, peníze atd. S sebou jsme měli i sdílené vybavení v podobě třech tarpů nad hamaky pro případ deště, vařič, ešusy, lékárničku, kartičky pojištěnce, léky… Batohy postačily bohatě takové, které nosíme na běžné pěší putování.
Důležité bylo mít na batozích bederní a nejlépe i prsní popruhy a u ramenních popruhů vycpávky, díky nimž se ramena nesedřela.
Jako obuv byly vhodné kterékoli funkční tenisky: nejsou tak těžké a velké jako pohorky, nohy se v nich tolik nepotí. Sandály jsme též vynechali, a to z důvodu prevence úrazů způsobených otevřenou obuví (sedření o asfalt, klacík zaražený do nohy atp.). V povinné výbavě byla i pokrývka hlavy kvůli horku. Tu měl samozřejmě každý v podobě cyklistické přilby.
Stravování
Už léta praktikujeme na puťácích s dětmi staršími 12 let systém podporující finanční gramotnost i schopnost rozvrhnout si nákupy co nejsmysluplněji.
Ukážeme si vždy mapu se zaznačenými obchody, které by dle map měly být otevřené. Spolehnout se na vesnické obchůdky v době dovolených a jejich uzavírání nejde, ale to už je každého boj. Letos si většina účastníků nakoupila v Bille na dva dny. Někdo suchou stravu, jiní vařili těstoviny, další opékali špekáčky. Vodu jsme získávali darem od lidí ve vesnicích, kudy jsme projížděli. Bylo jen nutné průběžně kontrolovat její stav i s ohledem na nutnost vaření.
Trénink před jízdou
Před samotnou jízdou jsme si ještě v tábořišti rozebrali koloběžky a každý účastník si vyzkoušel, že jsou dobře napuštěné a seřízené. Děti tak zjistily, co je na koloběžce z pohledu bezpečnosti a jízdních vlastností důležité a z čeho se skládá. Poté přišel na řadu rychlokurz jízdy a správných odrazů, jakož i kontrola dobrého nastavení popruhů na batozích. Rady, jak správně na koloběžce jezdit, byly potřeba jen v prvních kilometrech, a pak děti své stroje plně ovládly.
Putování s přesahem
Aby nešlo jen o samotnou jízdu na nudné trase, spojili jsme naši pouť se starými židovskými příběhy a poznáváním židovské kultury i náboženství. Judaismus děti, i přestože nebyly věřící, zaujal, a téma puťáku hodnotily jako přínosné. Jistě to podtrhla i osobní zkušenost v podobě návštěvy hřbitova v Ledči nad Sázavou, kde byly patrné jasné kontrasty mezi křesťanskými a židovskými náhrobky. Věnovali jsme se i výrobě jarmulek, ukázali si, jak se dávají kamínky na náhrobky, a zjistili jsme, proč tomu tak je.
Cesta nás čekala rozmanitá. Z tábora nedaleko vodního díla Němčice jsme přejeli přes Švihov a dále jeli podél Sázavy.
První noc jsme spali u zříceniny Chřenovice u ohníčku a vyprávěli si příběhy. Další den jsme v jízdě pokračovali ke Sluneční zátoce, kde jsme si někteří povzdychli nad krutým osudem tohoto tábořiště a tiše smutněli u památníku táborů Jaroslava Foglara.
Na Stvořidlech jsme si dali v kempu párek v rohlíku a vydali se vstříc terénnímu zážitku v podobě turistické trasy v džungli s řadou kamenů a bahna. Zkrátka, takové dobrodružství, na které se nezapomíná!
Z trasy jsme utekli strmým kopcem a namísto Světlé nad Sázavou jsme si to namířili k zatopeným lomům na Hřebenech, v Lipnickém podhradí. U lomů jsme i po vydatném dešti rozdělali oheň a uzavřeli tematiku židovství. Spaní nás čekalo opět v hamakách pod jasnou oblohou. Koupání v čisté vodě lomů bylo příjemným bonusem.
Další den jsme přejeli do Humpolce, kde jsme udělali zhodnocení koloběžek, jež jsme si po celou dobu cesty střídali, a zjistili, který model vyhrál co do jízdních vlastností (Trexx a v závěsu Steel s koly 20/16“ a Frida & Fred), co do oblíbenosti celkové (bílá Trexx a černá Steel s koly 20/16“) a také jsme vyhodnotili, která koloběžka byla ze všech nejhorší (Three). Následně jsme koloběžky vrátili přímo do skladů a odjeli veřejnou dopravou zpět do tábořiště. Nutno podotknout, že šlo o hodnocení pro dálkové cesty, nikoli o hodnocení využitelnosti pro závody, cesty po městě, převozy v městské hromadné dopravě apod.
Srovnání s minulým putováním
Ačkoli jsme si během let ověřili, že některé modely Yedoo koloběžek nejsou na delší jízdy nejlepší (Three, Mezeq, Mula, City) a rádi jsme si koloběžky střídali, aby každý jel na „těch lepších“, shodli jsme se, že letošní putování bylo mnohem příjemnější než minulé. Hlavním faktorem byl jistě výběr koloběžek. Trasu, kterou jsme vlivem nepohodlných levných supermarketových značek typu Arcore urazili minule za dvě hodiny, jsme letos ujeli za tři čtvrtě hodiny. Jízdu hodnotili účastníci jako pohodlnější a zábavnější. Z toho soudíme, že pokud si chce někdo užít dlouhou jízdu, skutečně se vyplatí pořídit si koloběžku vyšší třídy či si ji půjčit v půjčovně. Ušetří to mnohá trápení na supermarketových značkách za dva tisíce korun, kde je bolestným místem nevhodně vysoký nášlap, mnohdy jsou nešťastně řešena kola, a dokonce i samotná konstrukce.
Zařadil: -maj-
