Novostavba Trunečkova mlýna – konec pěkných procházek?

Pro hodně oddílů a organizací je Prokopské a Dalejské údolí kultovním místem. Tam se odehrávala spousta kultovních výprav a tato krajina je i jedinečnou Zemí nikoho z knihy Jaroslava Foglara nebo prostředím, kde se natáčela část filmu o Rychlých šípech.

Z jedné z bývalých usedlostí, Trunečkova válcového mlýna, zbyla už jen rujna, která dělá spoustě lidí starosti. V současné době existuje developerský projekt, který chce na místě zříceného starého mlýna postavit velký bytový komplex. Tato výstavba by si však vyžádala další související zářezy do přírody a do chráněného území. Zpevnění a rozšíření přístupové cesty, množství parkovacích míst, přesun pěší stezky a další úpravy terénu. Nehledě na stavební ruch a těžké stroje při stavbě takového kolosu,

Přístupová cesta k bývalému mlýnu je jen ta údolím, kde se nyní chodí pěšky. Hrozí , že civilizace se zase o kus zahryzne do toho parku.

Proti developerskému projektu stojí myšlenka, že by Praha na místě vytvořila něco jako další Toulcův dvůr. Anebo je tu možnost nechat ten kout zpátky přírodě…

-red-

Přečtěte si níže petici za zachování přírody pro lidi…

My, níže podepsaní, nesouhlasíme s plánovanou výstavbou bytového areálu v přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí v lokalitě bývalý Trunečkův mlýn ani s dalšími možnými developerskými zájmy v této oblasti. Případná výstavba na tomto území by obsáhla a zdevastovala plochu unikátní přírodní lokality, která je součástí přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Je to důležitý prostor pro lidi, kteří žijí v panelových a bytových domech a kteří sem bez problémů přicházejí nebo přijíždějí městskou hromadnou dopravou. Je to oblast významná nejen pro Řeporyje, ale pro obyvatele celé Prahy a části Středočeského kraje. Není to jen záležitost lokální, ale celopražská až celorepubliková.

To dokládá např. vyhlášení částí Dalejského údolí za národní přírodní památky (Dalejský profil, Požáry, U Nového mlýna). Jakákoliv bytová výstavba si vynutí zvětšení komunikací a přitáhne dopravní ruch, který ohrozí přírodní i rekreační hodnoty parku. Ty jsou zde zásadní pro velkou část obyvatel nejen blízkého okolí.

Žádáme, aby byl rozvoj dotčeného území přírodního parku řešen v co nejužší spolupráci místních orgánů s Magistrátem hlavního města Prahy a jeho pověřených orgánů, jakož i s obyvateli a uživateli tohoto prostoru, a to i v souvislosti s další možnou stavební činností v lokalitě bývalé vápenky Biskup–Kvis–Kotrba.

Další důvody petice se dočtete a podepsat petici můžete zde:

https://www.petice.com/petice_proti_hrozici_vystavb_byt_a_skladce_inertniho_materialu_v_pirodnim_parku_prokopske_a_dalejske_udoli

Přečtěte si také text sochaře Kurta Gebauera:

V minulém čísle (Řeporyjského, pozn. red.) Echa jsme se dočetli o připravené pěkné přestavbě Trunečkova mlýna.

Nepochopil jsem ale, proč posudek dopadů na ochranu a rozvoj přírody dostal za úkol zpracovat odborník, který je činným architektem a vyučujícím na ČVUT. Doteď jsem si myslel, že odborníky na ochranu přírody je lepší hledat mezi přírodovědci.
Chápu zadavatele tohoto posudku, že asi jeho zpracovateli neřekl o širších souvislostech s touto kauzou, neb má asi spíše zájem, aby se tato stavba zrealizovala, přestože tuší, že by realizace stavby byla zločinem jak pro zdejší krajinu, tak pro místní i širokou veřejnost. Posuzovatel zhodnotil zlepšení vzhledu stavby zřejmě k historizující formě, která by mohla evokovat stavbu mlýna. To ale není problém tohoto místa.

Historizující rekonstrukce by přicházela do úvahy v momentě, kdy mlýn ještě v nějaké podobě stál, možná by bylo zajímavé tam udělat muzeum mletí obilí či podobný kulturní artefakt. Však na místě, kde dlelo jen několik lidí, vybudovat obydlí pro masu obyvatel, kteří budou jezdit sem a tam mnoha auty, je nesmysl.
Případ, kdy úředník podle předpisu starého 30 let schválí parcelu ruiny mlýna, ve kterém kdysi bylo několik lidí, jako místo pro bydlení mnohonásobku obyvatel ještě k tomu v současné automobilové době,
může být jen z nezpůsobilosti, nedbalosti nebo pod silným nátlakem jakéhokoliv druhu. Vše je hodně špatně. Mírně řečeno.
Původně bylo v návrhu 80 bytů, později 40, 25 a dnes 11 bytových jednotek, ale počet zhruba 45 parkovacích míst se nemění, stejně jako podlahová plocha. Dohromady s dětmi se dnes může počítat třeba s 60 osobami. Údajně. Nechce se mi věřit, že by po kolaudaci zůstaly byty s velkorysou plochou kolem 200 m2, když vyzdění příček je taková maličkost, která už úřady nebude zajímat.

Obrovský nárůst provozu auty však zdejší úzká, dnes už hlavně pěší komunikace neumožňuje. Proto vznikl projekt, kde se komunikace rozšiřuje na hranici národní přírodní památky (při podrobném
prostudování projektu je ale zřejmé, že bude nutné jít ještě dál) a cesta pro pěší byla navržena podél potoka, kterou se zničí část krajiny.

Projektanti se musí nějak živit. Ale ničením krajiny a životního prostředí i za peníze není etické. Lidé, kteří ve velkém množství navštěvují tento prostor a většinou žijí v panelácích na blízkých sídlištích, budou nenávidět nejen developera a architekta, ale i ty, co tam budou bydlet.
V současném stavu tohoto místa a stavu ruiny Trunečkova mlýna je myslitelné zkultivovat tuto plochu prostorem pro zastavení se, odpočinek, pro hru dětí s rodiči, což není problém navrhnout a vytvořit.
Bylo by možné i dál nechat vývoj místa čistě na přírodě, která z něj už teď úspěšně tvoří novou divočinu a přitom dovoluje zavzpomínat na utichlý ruch někdejšího mlýna, vhodné místo pro rekreaci těla i duše.
Plánovaný bytový komplex by s někdejším mlýnem už sdílel nanejvýš název. A ta krásná vizualizace z minulého článku? Mistrná mystifikace, kde místo další budovy jsou vzrostlé stromy a největší budova z plánovaných čtyř je celá skrytá za domečkem v popředí, který se tak jeví jako zobrazení celého záměru. Jen ten, kdo hledá, zjistí celou obludnou skutečnost…