Jste kmotrem Šifer Emila Holuba, herní novinky od firmy DINO Toys, kterou jste právě pokřtil. Nabízí se tudíž otázka, zda jste si ji už zahrál?
Ne, vůbec. Ale těšíme se na to – protože ono to sice jde hrát v jednom, ale mně to přišlo škoda, hrát to sám. Tak jsem si říkal, že počkáme, až na to bude víc času. Ale ten koncept je hezkej, je to zase něco jiného.
Řekl byste o sobě, že jste hravý typ?
Jo, to si myslím, že jo (smích).
Jak jste se k téhle problematice vůbec dostal?
My jsme se před dvěma lety rozhodli, že uděláme svoji vlastní deskovku k těm našim žlutejm trabantům. (Dan Přibáň proslul kuriózními expedicemi po světě ve žlutých trabantech, pozn. red.)
A zjistili jsme, že je to strašně komplexní, že existuje celý obrovský svět deskových her. Firma DINO Toys tu naši deskovku vyráběla s tím, že nám její lidé se spoustou věcí radili. Takže částečně jsem deskové hry i hrál, ale jak jsme si udělali svoji a hlouběji pronikli do dané problematiky, ukázalo se, jak je ten herní svět vlastně obrovský. A jaké existují spousty krásných nápadů, jejichž použití člověk často při vzniku hry řeší. Mám použít tenhle nápad, a tím udělat hru složitější, nebo se spíš blížit známému Člověče, nezlob se!…? Je to fakt zajímavé, celá ta oblast. A udělat si vlastní deskovku je dobrý.
Nejčastěji jste asi prezentován jako dobrodruh a cestovatel. Řešil jste na svých cestách hodně zapeklitých hlavolamů?
Už to, že s sebou máte auto, což je vlastně jeden velký technický hlavolam, znamená, že to tam řešíte furt. Vlastně je to jakási mechanická věc, která něco dělá, a vy se snažíte přijít na vztahy mezi jejími částmi, na to, proč funguje. A to nemluvím o byrokracii…! Výhoda hlavolamu je, že má vždycky nějakou logiku, což ten motor má, kdežto byrokracie ji někdy ani nemá.
Jaká vlastnost, nebo možná spíš vlastnosti jsou podle Vás společné lidem, kteří se pouštějí do neznáma – ať už v podobě dalekých, pro nás mnohdy exotických zemí, nebo končin rébusů, hádanek a hlavolamů?
Já si myslím, že to je jenom jakási nekonečná zvědavost. Že ten člověk je hlava otevřená a je schopen vstřebávat nové vjemy. Jsou lidi, kteří se zavřou do nějaké svojí bublinky, a jsou tak celoživotně spokojení. Myslím si, že jde o ochotu se s něčím utkat a svým způsobem vystoupit ze své komfortní zóny. A nejde jen o tu cestu někam. I v případě hlavolamu platí, že si člověk sám pro sebe vybere něco, s čím ví, že se bude potýkat a dá mu to zabrat – a proto do toho jde. Myslím si, že zrovna tohle obě zmíněné záležitosti spojuje.
Máte nějaký svůj oblíbený hlavolam, popřípadě hlavolam, který Vás napadne, jak se říká „na první dobrou“?
Pro nás je to furt ta historická Rubikova kostka, že jo. Protože když se v osmdesátých letech objevila, bylo to jako obrovské zjevení. A je strašně zábavný, že pro nás tenkrát představovala symbol Západu, a vůbec nám nedocházelo, že ji vlastně vymyslel Maďar – člověk z tehdejšího „východního bloku“. A je legrační, že onen východní blok nebyl schopný ty kostky vyrábět, že se sem dovážely ze Západu. Bylo to tehdy vlastně něco jako plechovka od Coca-coly. Symbol. Hlavolamů jsou spousty a spousty, ale Rubikovka je tou svou obrovskou symbolikou Západu a velkoleposti krásná věc.
Je něco, co Vám už dlouho vrtá hlavou, a nemůžete na to přijít?
Já jsem se na to zeptal (našeho nejznámějšího sběratele hlavolamů Jaroslava Flejberka na tiskové konferenci k letošní výstavě Her a hlavolamů, pozn. red.), jak přišel Foglar na Ježka v kleci.
A bylo pro mě velikým překvapením, že Ježek v kleci už v době Stínadel a Rychlých šípů existoval…! Foglar ho jenom někde viděl a zapracoval do svého příběhu, a tím se (Ježek v kleci) strašně zpropagoval. Podle všeho, co jsem tady slyšel, je to americký vynález, který se vyráběl u nás, a Foglarův nápad nebyl Ježek kleci, ale vzít Ježka v kleci, schovat do něj plán létajícího kola a vložit to celé do příběhu. A tím z toho udělat obrovskou legendu. Já myslel, že on si ten hlavolam vymyslel, a potom se ho někdo snažil vyrobit. Ale on ho někde viděl hotový a vložil ho do toho příběhu. To jsem fakt nevěděl.
Děkuji za rozhovor.
Zařadil: -maj-
