Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2023 poláka velkého. Na pomyslném trůnu vystřídá zvonka zeleného. Udělením titulu polákovi velkému chtějí ornitologové upozornit na neutěšený stav naší rybniční krajiny a na to, že polák v České republice stále patří mezi lovné druhy, a to i přesto, že je celosvětově ohrožený. Nicméně dobrou zprávou nejen pro poláka je celounijní zákaz olověných broků na mokřadech, který vešel v platnost ve středu 15. února. Na otravu olovem v Evropě každoročně hynulo milion ptáků. To se má nyní změnit.
Polák velký je středně velká potápivá kachna. Pozorovat ho můžeme na vodních plochách, především rybnících. Ovšem čím dál méně. Z naší dříve nejpočetnější kachny se stal ohrožený druh. Za posledních třicet let jsme přišli o třetinu české populace poláků. Důvodem je intenzivní rybníkářství s nadměrnou rybí obsádkou, úbytek příbřežní vegetace a zarůstání břehů a ostrůvků dřevinami. Problematické je také střílení poláků, kteří jsou v Česku dosud na seznamu lovné zvěře.
Udělením čestného titulu ornitologové již od roku 1992 upozorňují na zajímavé ptačí druhy a vybízejí veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně. Zvolený ptačí druh zároveň reprezentuje problematiku, která se týká široké skupiny opeřenců. „Polák velký je vrubozobý pták, který k životu potřebuje rozmanité mokřady s ostrůvky a rákosinami. Takových je ale v Česku už jen minimum. Polák proto hnízdí na rybnících, kde se ale potýká s problémy. Kromě neutěšeného stavu rybniční krajiny musí od září do listopadu čelit lovcům. Ačkoliv je polák od roku 2015 celosvětově ohroženým druhem, v Česku stále patří mezi lovnou zvěř, což je nepřijatelné. V letošním roce budeme usilovat o vyjmutí poláka ze seznamu lovných druhů,“ předesílá Vermouzek.
Polák velký nicméně začíná „svůj“ rok velkým úspěchem. „Ve středu 15. února vstoupilo v platnost nařízení Evropské unie, podle kterého se již na mokřadech nesmí k lovu používat olověné broky. Milion vodních ptáků v Evropě každoročně hynulo na otravu olovem poté, co při sběru potravy spolykali olověné broky. To se nyní změní. Zákaz olova na mokřadech je završení více než dvacetiletého společného úsilí BirdLife Europe a partnerů v jednotlivých zemích a také skvělý začátek roku poláka velkého. Věřím, že další ochranářské úspěchy budou následovat,“ říká Vermouzek.
S vyhlášením ptáka roku vydává ČSO zvláštní číslo časopisu Ptačí svět věnované polákovi.
Poláky velké u nás lze pozorovat celoročně, na jaře ale ve vyšších počtech než v zimě. „Polák velký je naší druhou nejpočetnější kachnou, za kachnou divokou. Každoročně u nás hnízdí 7 tisíc až 14 tisíc párů poláků velkých. Zimu v Česku tráví kolem tří tisíc jedinců,“ popisuje Vermouzek.
Výrazný pohlavní dimorfismus
Zrzavá hlava a krk, které kontrastují se světlým tělem, a nápadné, červenohnědé oči jsou hlavními znaky samce poláka velkého. „U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus, tedy kačer je zbarvený jinak než kachna. Aby samice neupozorňovala na hnízdo, v jejím šatu převládají různé odstíny hnědé a stejnou barvu má i oko,“ popisuje Vermouzek.
Ještě na začátku 20. století byl polák velký u nás vzácný. Postupně se ale jeho stavy začaly zvyšovat. „Polákům velkým v polovině 20. století vyhovoval tehdejší systém rybníkářství. Rybníky představovaly ostrovy života v kulturní zemědělské krajině. Již v této době sice docházelo k jejich hnojení, ale jeho intenzita byla minimální a velikost rybích obsádek zdaleka nedosahovala současných hodnot. Pravidlem byly rozsáhlé, členité a druhově bohaté pobřežní porosty, ideální místo pro hnízdění i hledání potravy. Poláci byli u nás v 70. letech 20. století na svém početním vrcholu a dokonce nejpočetnější kachnou,“ zdůrazňuje Vermouzek.
Jenže na konci 70. let se naplno rozběhla intenzifikace hospodaření na rybnících, tedy zvýšené přísuny hnojiv včetně umělých, splachy ze scelených polí a zvyšování obsádek s naprostou převahou jediného druhu – kapra obecného. Zásadní zlom pro rybniční krajinu a její obyvatele nastal v první polovině 80. let. „Rybníkáři ve snaze zvětšit rozlohu rybníků přistoupili k masivnímu vyhrnování bahna na břehy. Bagry při tom zcela zničily pobřežní porosty. Vzniklé valy obsadily náletové dřeviny, čímž došlo k oddělení rybníků od okolní krajiny. Poláci velcí a další druhy vodních ptáků tak rázem přišli o místo, kde bezpečně hnízdit,“ poukazuje Vermouzek.
Kapr jako největší potravní konkurent
Ve 21. století se pak situace ještě zhoršila. „Po roce 2000 se pokles počtu poláků kvůli intenzivnímu rybníkářství výrazně zrychlil. Typický rybník současnosti je nevábnou nádrží s hnědozelenou vodou, naplněnou po okraj kapry. Ti jsou přitom pro poláky potravními konkurenty. Kapr jako dokonalý všežravec dokáže v rybníku zlikvidovat téměř veškeré bezobratlé živočichy a jejich larvy žijící na dně i ve vodním sloupci. Problém není v tom, že by hlady trpěli dospělí ptáci, ale mláďata. Jsou životně závislá na živočišné potravě, které je tak málo, že zpravidla nestačí kachňata nasytit. Samice pak musí převést rodinku na jiný, úživnější rybník, a pokud se jí to nepodaří, ornitologové pak jen bezmocně počítají ubývající mláďata v rodince, až zůstane jen samotná samice,“ vysvětluje Vermouzek.
Z chovu kapra – symbolu českého rybníkářství – se tak stala jedna z hlavních příčin úbytku poláka velkého z české krajiny. Změny v rybničním hospodaření, ztráty hnízdního prostředí, izolace rybníků lesem od okolní krajiny, zánik pozvolných přechodů do luk a polí, intenzifikace zemědělství, zastaralý zákon o myslivosti a používání jedovatých olověných broků, to vše se promítá do života vodních ptáků na našich rybnících. Výsledkem je stálé snižování velikosti hnízdní populace většiny druhů kachen včetně poláka velkého, lysky černé nebo třeba vymizení většiny kolonií racka chechtavého.
Letošní kampaní chce ČSO upozornit na špatný stav rybniční krajiny a na problémy, kterým její obyvatelé čelí. Zároveň chce dosáhnout vyřazení poláků ze seznamů lovné zvěře a také informovat o zákazu olověných broků a pomoci jej uvést do praxe.
https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2023-polak-velky/
