Tak jsem se rozjel na tábor do KreBulu v Prachaticích, který měl název „Od Velikonoc po Vánoce“. Říkal jsem si, co mě asi tak čeká? Opravdu zažiju celý rok? Odpověď byla ANO!
První den jsme si vyrobili kalendář a stali se třemi králi, zkusili jsme i nějaké staré tradice a podívali se, co nás celý „rok“ čeká. To prozradil hřeben, peníz, chleba, látka… Na „Hromnice“ jsme vyráběli svíčky, takzvané hromničky. Další den byl ve znamení masopustu, výroby masek či poznávání, za koho jsem se „převlékl“.
S příchodem jara bylo nutné vpustit vlaštovky, posbírat nebetyčné množství broučků a připravit se na jeden z hlavních svátků Velikonoce. Vyráběli jsme slepičky, zdobili vajíčka. Po setkání s velmi vzácným hostem Maruškou, která svět vidí „jinýma očima“, jsme vyráběli rodičům aprílovou poukázku. Takové mezery do žebříku, bublinky do vodováhy či náplň do nafukovací matrace… zvláště, když se musí vyzvednout např. na severním pólu určitě potěší.
Ve středu jsme vyrazili otevřít studánku. Jenže se otevřelo nebe, a chytil nás takový slejvák, že po příchodu na základnu jsme se zabalili do ručníků a dek, oslavili 1. máj rohlíkem s Májkou, teplým čajem a oběd si nechali donést. Bylo to úplně magické, a tak jsme pokračovali výrobou čarodějnice a poté pečením. Teda pečením pizzy. Předposlední den jsme vyrazili ven na výlet a po výletě udělali táborák za dodržení všech bezpečných podmínek. A pak na cestu domů jsme si vyrobili světlušky. Poslední den jsme se radovali z podzimu výrobou draka a strašidelného obrázku.
No, a jelikož jsme se snažili být hodní, bylo třeba otevřít dveře Vánocům. Co by se ale stalo, kdyby Vánoce nebyly? Nebyly by dárky, prázdniny, setkání s rodinou, dobré skutky… A to jsme nemohli dopustit. Tak jsme ozdobili stromeček, dali si cukroví, kofolu a dostali dárky.
Celý rok utekl jako týden, stihli jsme mezitím oslavit narozeniny každého účastníka („žabím hlenem“ a sušenkami), zahrát si mnoho her venku i uvnitř a užít si tohoto času a tradic, jako by to bylo všechno doopravdy.
Za celý tábor Kamil
