Děti by se měly dobře učit, mít zajímavé koníčky, pomáhat doma a být uctivé k dospělým… Někdy pro to ovšem nejsou ty nejlepší podmínky. Chybí podporující rodiče, peníze, chybí vlastní zájem… a tak se stane, že jsou tu děti, které vlastně ani neumějí říct, co jim chybí, a dávají to občas najevo společensky ne úplně vhodným způsobem. A přitom by stačilo třeba jen najít spřízněnou duši, člověka, který věří, že nejsem v jádru špatný. Naštěstí jsou lidé, kteří cítí povolání takovou spřízněnou duší dětem být. Jedním z nich je Jan Horyna, skautskou přezdívkou Stolička.

    Rozhovor o tom, co Janu Horynovi dal skauting, rodina, víra, i o tom, jaké strasti řeší děti v nízkoprahových klubech a čím jim nejlépe pomoci, si můžete přečíst zde:

    https://magazin.signaly.cz/2312/jan-horyna-nekdy-ma-i-nizkoprahovy-klub-moc-vysoky-prah

     

     

    Autor