Pracovníci České rady dětí a mládeže (ČRDM) a lidé s ní spojení si 11. listopadu 2024 připomněli Den válečných veteránů.
Před polednem se již podesáté sešli v parčíku na pražském Žižkově, kde položili květiny na vzpomínkovou lavičku a zapálili tam svíčky. Za místo neokázalé piety jim lavička slouží od roku 2015, kdy ji tam instalovali ve spolupráci s radnicí třetího pražského obvodu. Smyslem tohoto jejich konání je trvalá připomínka osudu padlých i přeživších vojáků, a to včetně těch novodobých ze zahraničních misí.
Předseda ČRDM Aleš Sedláček stručně rekapituloval historii „lavičkového“ projektu. Stojí za ním spolek Military muzeum generála Sergěje Jana Ingra ve Vlkoši, jeho zakladatel a provozovatel Petr Něnička – a ve vztahu k České radě dětí a mládeže pak Blanka Lišková. Předseda ČRDM přitom poukázal na význam zmíněné piety.
„Projekt vznikl v roce 2014, kdy čeští vojáci byli nasazeni v Afghánistánu a při útoku sebevraha čtyři vojáci zahynuli a pátý potom podlehl zraněním. A to byl i motiv pro pana Něničku, který se zabývá jak vojenskou historií, tak podporou veteránů, aby hrdinství našich vojáků – nejenom z těch válek, které vlastně už všichni znali, ale i novodobé hrdinství –přicházelo ve známost. Proto vymyslel tento projekt a snaží se je připomínat,“ řekl ke vzpomínkovým lavičkám rozesetým po celé naší vlasti Aleš Sedláček.
Konstatoval rovněž, že žižkovská lavička (s číslem deset, loni nahrazená novou s číslem 109) byla první, jež stála v našem hlavním městě.
„Jsem moc rád, že jsme toho byli součástí. V té době jsme vůbec nevěděli, jak blízko skutečná válka, která se nás bude nějakým způsobem dotýkat, je. Dneska ji máme kousíček od našich hranic – a těch vojáků a civilistů tam umírají obrovská kvanta, daleko víc, než jsme si dokázali představit. O to víc je aktuální se zamýšlet nad tím, jak válkám předcházet, jak budovat obranu, jak budovat diplomacii. A zároveň jak čelit zlu, které se přisouvá velmi plíživě: někdy jsme naprosto naivní a nedokážeme ho odhadovat.
Jsem rád, že se tady můžeme každý rok sejít, toto si připomenout a uctít ty, kteří padli za svobodu – nejenom naši, ale všech lidí na světě, kteří ve svobodě chtěli žít,“ pronesl předseda ČRDM.
O oživení vzpomínkového setkání se letos postaraly malé děti z blízké Základní školy Chelčického, kteří se s paní učitelkou přišly na lavičku podívat.
Dřevěnou vzpomínkovou lavičku zdobí mj. vyrytý citát zesnulého válečného veterána nadpraporčíka Jiřího Schamse, přezdívaného REGI: „Kdybys byl třeba jediný, kdo může či umí udělat, co je třeba, musíš to udělat…“
Den válečných veteránů – 11. listopad – se slaví celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.
Jedenáctý listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války.
Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku.
Ten zase odkazuje na báseň In Flanders Fields (Na flanderských polích) od kanadského vojenského lékaře, chirurga Johna McCrae, jenž ji složil v květnu 1915, když se v belgických Flandrech účastnil jedné z bitev. „Na polích flanderských vlčí máky kvetou, tam mezi kříži, řada za řadou…“ stojí v ní v překladu Jindry Svitákové.
Zařadil: -maj-