Pět ráno, svítá, je říjen, teplota vzduchu 27°C a já běžím po telavivské pláži. Tak nějak jsem si to představovala, tak nějak to i opravdu vypadalo. S tím rozdílem, že skutečnost byla mnohem lepší. „Kouříš něco?“ „Cože?!“ „Ty máš tolik energie! Kde ji bereš? Ty musíš něco kouřit!“ halekají na mě dva kluci v mém věku, zřejmě po nějaké vydatné párty. „Můžu se přidat, slečno? Taky trénujete na maraton?“ Neznámí lidé mě oslovují bez zábran, někteří hebrejsky, většina hned anglicky, se svou vybledlou kůží se tu neschovám. Sportující ranní ptáčata se mísí s pozdními návštěvníky oslav, na pláži natrefíte v pět ráno na rybáře i na turisty.