„Jsme tady, stojime před vchodem do katedraly.“ Zmrzlými prsty se mi daří otevřít esemesku na displeji zabrzděného telefonu asi napotřetí. Výborně, já už u Stephansdomu čekám víc než čtyřicet minut – zasypaná sněhem, na vlasech ledovou krustu a prsty na nohou bez citu. Snažím se zahřívat všudypřítomným voňavým „glühwein“ – svařákem, ale ani to nepomáhá. Předvánoční Vídeň nás v sobotu 19. prosince 2009 vítá v mrazivém bílém kabátě.