V úterý 30. 6. 2009 skončilo české předsednictví v Radě EU a spolu s ním i dlouhodobá hra pro dětské kolektivy Poselstvo krále Jiřího. V půlroce, kdy se hodně hovořilo o současnosti evropské integrace, se sdružení Pionýr touto hrou snažilo připomenout, že proces sjednocování Evropy má kromě současnosti i dávnou minulost a zrovna u nás na ni můžeme být hrdí.
Skupinky dětí s vedoucími, zvané poselstva, se při hře vydaly na pomyslnou cestu Evropou – po stopách skutečného poselstva, které v roce 1465 vyslal král Jiří z Poděbrad s cílem vytvořit mírové společenství.
Archiv autora: Martin Bělohlávek
Podle oficiálního data zrodu by už opravdu mohl. I přestože má někdo historii a kořeny Pionýra za složité, počátek je jasně dán. Datum 24. dubna 1949 s sebou nese označení Den vzniku Pionýrské organizace Junáka.
Dnes si samozřejmě uvědomujeme, že to tehdy nebyla jednoduchá doba, že s sebou nesla i mnoho trestuhodného. Stejně tak ovšem víme, že je třeba připomínat si minulost (v horším i lepším) a poučit se z ní, abychom měli i budoucnost.
A ačkoli je dnes v módě odmítat vše mezi lety 1948 a 1989, v Pionýru nevyléváme vaničku i s dítětem.
Dne 3. února se proběhl v Kongresovém sále Kongresového centra Praha 10. ročník koncertu Děti dětem, který je pořádán o.s. Pionýr a Nadací Dětem 3. tisíciletí. Koncert Děti dětem je tradičním vyvrcholením Pionýrského Sedmikvítku – otevřené kulturně-umělecké soutěže sdružení Pionýr, které se každoročně účastní kolem 10 000 dětí. Z kulturních oblastí Hudba, Divadlo, Tanec, Dětská porta, Pro-Rock, Rukodělná činnost a výtvarné práce, Clona – film, foto a Folklórní tanec, si může vybrat opravdu každý.
Záštitu nad akcí převzalo letos Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a JUDr. Petra Buzková. Bezmála 200 amatérských účinkujících z celé republiky s nejzajímavějšími vystoupeními předvedlo své téměř profesionální umění v největším koncertním prostoru v Praze před plným hledištěm – i letos bylo vyprodáno, a tak jako ve všech předcházejících letech program sledovalo bezmála dva tisíce diváků.
Jsou daňové asignace velkou nadějí, nebo danajským darem? V poslední době jsem rozvířil poklidnou hladinu rybníka ČRDM svými poznámkami k problému daňových asignací. Dovolil jsem si poukázat na nezřetelnost rozhodnutí představenstva ČRDM o jejich podpoře a sklidil jsem za to kritiku, včetně úporné argumentace o průhlednosti rozhodování a nespornosti podpory této věci. Vnímám to opravdu jinak, ale nehodlám být negativistou za každou cenu, píši proto jistou úvahu k této věci. Mám za to, že se vcelku objektivně pokouším nahlížet klady a zápory této záležitosti, přestože názor vedení Pionýra (i můj osobní) je už spíše záporně vyhraněný.