Možná jste si ani nevšimli. 27. leden je v kalendáři označen předlouhým názvem Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Někdy se v okolí setkávám s názorem, že je tématika holocaustu „preferovaná“, že přece ve druhé světové válce byly statisíce dalších obětí, které nebyly židovského původu.
Možná je pravda, že holocaust je lépe…
Dokončení textu…
Archiv autora: Michaela Přílepková
Setkání krajských rad dětí a mládeže probíhala a probíhají vždy mezi dvěma póly, které ale nejsou žádnými protiklady. Cílem je samotné setkání se, přátelské popovídání, sdílení starostí a radostí specifických pro tuto oblast. Tato složka je důležitá také proto, že se čelní zástupci krajských rad obměňují, např. RADAMOK, která nedávno oslavila deset let existence, má zcela nového předsedu.
Pak je tady práce, kvůli které se krajské rady pravidelně setkávají. I když moderní elektronická komunikace ušetří mnoho výdajů, přece jen nenahradí společné intenzivní pracovní prostředí, které panovalo také 18. listopadu v Mikulově.
V ulici vedle domu mých rodičů stál v době, kdy jsem byla dítě, nepříliš vkusný betonový sloupek světlé barvy s prolamovanou holubicí. Na sloupku byl nápis ???? ???, který jsem četla prostřednictvím latinky, a tudíž dlouho zůstával pro mě heslem srozumitelným asi jako Abrakadabra. Když jsem se naučila ve škole azbuku, přečetla jsem si, že tam stojí rusky Miru mir – tedy Světu mír.
Sloupek, zrozený z potřeb tehdejší propagandy, už dlouho neexistuje, ale k ruštině jsem se nedávno vrátila. Je to pěkný jazyk – a jedna z věcí, která mi připadá pozoruhodná, je právě to, že pro svět a mír používá totéž označení. Když se podívám třeba jen jednou na televizní noviny, svět a mír jsou stále vzdáleny celý vesmír od sebe.
Nemohu zapomenout na dojmy z výchovně–osvětového výletu na hranice Severní a Jižní Koreje v tzv. Joint Security Area, kde není žádná viditelná forma zábrany a prakticky několik kroků od sebe tu stojí denně vojáci obou stran. Dělí je od sebe jen několik kroků přes imaginární čáru, ale ty nikdy neudělají. Zůstanou blízkými ne-přáteli navždy?
Obdobně silný dojem jsem si odnesla také z jiného místa, kde se na jednom kilometru čtverečním tvořily a tvoří dějiny, z Jeruzaléma. Doslova vedle sebe leží v jeho centru svatá místa tří velkých náboženství. Všechna uznávají Stvořitele a jeho stvoření, v němž člověk je ten nejpodivuhodnější výtvor. Přesto už mnohokrát v rámci vzájemných konfliktů bez výčitek svědomí mařili jejich stoupenci lidské životy.
Dá se o mír bojovat? Asi ne, je to vlastně takový protimluv. Kde ho ale hledat? V souvislosti s nadcházejícím adventem se často přeje druhým mír, ale nikoliv ten nadosobní celosvětový. Takový, který může mít každý v sobě, který znamená vyrovnanost se sebou a druhými. Stav, který nebývá samozřejmý, a proto je předmětem přání. Někdy ho sami nemíváme dost, ale dokážeme jím „nakazit“ jiné. Takový mír by jednou mohl dát mír světu.
Michaela Přílepková
Pod tímto názvem připravila Česká rada dětí a mládeže společně s partnery z Německého spolkového kruhu mládeže a Radou hnutí mládeže v Izraeli trojstranný mezinárodní výměnný projekt. Skupina složená ze zástupců každé země se koncem srpna 2010 sešla nejdříve v České republice, aby se posléze po čtyřech dnech přesunula do sousedního Německa. Program výměny nabídl stejným dílem poznávání (jiných zemí a lidí v nich), překračování hranic (geografických i těch mentálních) a vzdělávání, přičemž jeho garantem je v každé zemi příslušná národní rada. Projekt bude završen třetí částí, kdy se začátkem října účastníci sejdou v Izraeli.
Navzdory možným asociacím z nadpisu se opravdu nebudu pokoušet o zamyšlení nad českou mluvnicí, i když si myslím, že téma se dá neomylně zasadit právě do českého prostředí.
Na menším pražském nádraží se odehrál krátký příběh, který mě přivedl k úvahám nad vzory chování a překračování pravidel mezilidského fungování.
Dva zaměstnanci železnice, ve fešáckých moderních uniformách průvodčích, se velice pomalým a relaxovaným krokem vydali přes koleje. Přešli jedny, druhé koleje, pak nástupiště, pokračovali zase dál napříč kolejištěm. Evidentně se nejednalo o tísňovou provozní situaci, nesli si s sebou balíček – nejspíše se zákusky na dlouhou směnu. Vypadali jako reklama na moderní železnici.
Reklama na přítomné lidi na nástupištích zabrala. Do deseti minut se stejným přímočarým a hrdým způsobem bez použití podchodu vydal mladík, pět minut po něm i pán po padesátce. Vždyť přeci, když přímo lidé od železnice můžou, tak proč ne já?
Pedagogicky velký přehmat, v reálu kolem nás běžný jev: ti, co mají moc se podílet na formulaci pravidel, se domnívají, že sami se jich nemusí držet. Stávají se pak vlastně také „vzorem“ pro ostatní, pomáhajícím sebrat odvahu jej napodobit.
A pointa? Pesimista, optimista a realista si z toho vezmou každý něco jiného. Já jsem byla jen pozorovatelkou. Proto jsem si povšimla, že na stejném nádraží v čerstvě obnovené fasádě mírně zaniká měděnkou zašlá tabulka s trochu odlišnými potenciálními vzory z řad někdejších kolegů naší „cool“ dvojice ze začátku příběhu. Tabulka začíná větou: Za svobodu vlasti položili život…
Michaela Přílepková
Zahraniční spolupráce. Pro někoho z tradičního českého sdružení „třešnička na dortu“ sdružení, možnost ozvláštnit stereotypní program, motivovat zkušenější vedoucí novou výzvou. Pro někoho z mezinárodního sdružení jádro činnosti, schopnost obstát v rámci globální sítě, vnést do ní svou invenci a vliv. Pro ČRDM může být zahraniční spolupráce také některými z vyjmenovaných charakteristik. K nim ovšem patří navíc specifická role zastupovat členská sdružení a děti a mládež ČR v zahraničí. V rámci této role je ČRDM tím, kdo prošlapává méně známé cestičky, což je také případ pilotního projektu se zapojením národních rad ČR, SRN a Izraele.
Zdá se vám v některých momentech, že přes všechny snahy a dobré úmysly na obou stranách „pole“ ještě stále není oblast dobrovolné práce s dětmi a mládeží státní správou dostatečně doceněna a podporována? Zajisté ještě nežijeme v ideální společnosti, a proto budou mít organizace, které zastupují společenské zájmy občanských sdružení dětí a mládeže, jako jsou krajské rady dětí a mládeže a na celostátní úrovni ČRDM, ještě dlouho plné ruce práce.
Když se člověk rozhlédne u sousedů…
Další z členských organizací České rady dětí a mládeže (ČRDM) s polistopadovou a federativní historií oslavila své dvacetiny.
Slavnostní akce k připomenutí tohoto výročí se konala 17. června 2010 a místo konání samozřejmě nemohlo být jiné než pražská „alma mater“, Právnická fakulta UK . ELSA ČR je totiž zkratka, která označuje sdružení studentů práv (The European Law Students´Association). ELSA byla do nedávné doby jedinou studentskou organizací v ČRDM (nyní sekundují Erasmus Student Network ČR a AIESEC ČR).
Česká rada dětí a mládeže změnila v dubnu t. r. na 32. Valném shromáždění stanovy, které pak v aktualizované verzi ministerstvo vnitra v květnu vzalo na vědomí. Změna, resp. novinka byla jedna jediná – právní podklad pro vznik konzultačního orgánu ČRDM, tzv. Komory krajských rad dětí a mládeže. Několik nových vět ve stanovách je vyvrcholením dlouhodobého procesu, kdy se po vzniku krajského uspořádání objevili na scéně noví aktéři – střešní organizace na regionální úrovni.
Asi mi dáte za pravdu, že první zkušenost s jakýmkoli jevem, věcí nebo osobou nadlouho, někdy navždy, formuje vztah a postoj člověka. Týká se to i prvovoličů, o kterých se poslední dobou mluví velmi často. Je ale to právo, jít si po dosažení plnoletosti „hodit“ svůj hlas do volební urny, tou první a určující zkušeností s demokracií?
V případě blížících se českých voleb se odhaduje účast mladých lidí okolo 58%. Musí mít ti mladí voliči (nebo prvovoliči), kteří namísto „žbrblání“ a nadávání nad politickou situací využijí možnost uplatnit svůj vliv jako čerství občané, nějakou předchozí zkušenost s demokracií? A jestli ano, kde ji vzali?
Podle mého názoru zní odpověď na první otázku ano. Na druhou otázku tak jednoduchá odpověď není, dá se však odvodit, že zkušenost s demokracií, resp. s nakládáním s vlastními právy ve vztahu k zodpovědnosti získávají děti a mladí lidé ve sdruženích dětí a mládeže.
Například na skautském internetovém serveru Teepek.cz má skautský „dorost“ šanci vyzkoušet si, jak volby a demokracie fungují v tzv. „Teeposlaneckých volbách“. Sociolog Miloš Říha v souvislosti s projektem prezentoval výsledky studie společnosti Člověk v tísni, které ukazují, že konkrétně skautů teenagerů půjde k volbám o 14% víc, než je obecný průměr u jejich vrstevníků. Také Česká rada dětí a mládeže připravila průvodce mládeže do voleb 2010, v němž cituje volební programy jednotlivých stran – zejména v souvislostech k trávení volného času dětmi a mládeží.
Znáte nějaké jiné prostředí, kde mohou děti, kterým ještě nebylo ani patnáct a nemají „občanku“, spolurozhodovat o tom, co se bude dělat, mohou připravovat program pro ostatní a podílet se na směřování skupiny?
Michaela Přílepková
Související články:
• Evropská proměna
• Program EU „Mládež v akci“ – výsledky průzkumu – Účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009