„Vědí o nás?“ ptám se na úzké lesní cestě lemované tokem řeky Jizery Evy Hampejsové z odboru mládeže MŠMT. „Kdepak,“ zakroutí hlavou. „Nikdy se předem neohlašujeme,“ doplňuje Dr. Slávka Vacková z IDM MŠMT. A tak jdu společně s nimi na neohlášenou kontrolu do Letního tábora ČTU s názvem Trampská osada Modrá legie. Je čtvrtek 5. srpna 2004, krátce po deváté ráno. Začíná jeden z krásných letních dnů. Pochodujeme od vlakové zastávky Spálov. Jiná přístupová cesta k táboru není. Všechny potraviny a materiál si vedoucí a děti do tábora tahají na zádech. Po pravé straně míjíme dřevěnou tabulku s dost nečitelným nápisem Soukromý pozemek, vstup zakázán. Myslím, že ji respektuje jen málokdo. I my jsme šli klidně dál.
Kontrola kontroly?
Po pár metrech se před námi otevřela krásná louka, uprostřed ní několik stanů, hned na kraji stožáry a na nich vlajky. Vejdeme. Žádná služba u vchodu do tábora není. Ale to už nám jde vstříc pán v tričku a kraťasech a ptá se, jak nám může pomoci. Když se dozví, že jsme z ministerstva školství a hledáme hlavního vedoucího, pozve nás dál a prozradí, že šéfem je na táboře právě on. Buď byl Karel Klimeš tak překvapený nebo jsme vypadali důvěryhodně. Nechtěl totiž vidět žádné potvrzení nebo pověření. Prošel s námi celým táborem, nechal mě fotit a nahrávat na magnetofon, ochotně odpovídal na otázky. Kdybych byl „tipař“, věděl bych, kde jsou kuchyňské zásoby a sklad táborového materiálu, kdy bude tábor bez dětí, protože budou na celodenním výletě (právě odcházely, měli jsme štěstí, že jsme je zastihli), kde spí vedoucí a kde zdravotnice, že v noci tábor střeží dětská hlídka atd. „Čekali jsme kontrolu,“ říká Karel Klimeš. „Každý rok nějaká přijde. Letos už jsem byl z toho nervózní, protože pořád nic a tábor za dva dny končí,“ dodává. Nevím nevím jestli by součástí školení vedoucích nemělo být alespoň stručné poučení o tom, jak ověřovat totožnost nečekaných návštěv. Dle mého soudu i kontrola kontroly by byla na místě.
Prospěšné kontroly
Tábor trampské osady Modrá legie je stanový. Kuchyně, jídelna, toalety, sprcha – vše si děti musely vybudovat svépomocí. I když jednoduché dřevěné přístřešky tvořící základ jídelny a kuchyně tu asi stojí celý rok. „Vypadá to tu hezky, mají krásně uklizeno, to se hned tak nevidí,“ sděluje své první dojmy Eva Hampejsová. Karel Klimeš však tvrdí, že právě dnes moc uklizeno není, jindy to prý bývá ještě lepší. Slávce Vackové se zase moc líbil nápad s boťárnou. To je přístřešek, kde byly srovnané boty všech dětí na dřevených poličkách. Karel Klimeš přiznal, že to není jejich nápad a že boťárna vznikla vlastně z donucení. V loňském roce tu byla na kontrole hygiena a nelíbilo se jim, že děti mají boty ve stanech. Po skončení tábora slouží přístřešek jako skladiště stanových podlážek a dalšího materiálu. Prosím, jak jsou kontroly užitečné!
Kvůli táboru výpověď!
Ve stanech bydlí celkem 52 dětí. Před jídelnou je na stožáru zvonec ke svolávání nástupů a vzorně vedená nástěnka. Je na ní přehledné bodování celotáborové hry Zlatá horečka na Klondiku, režim dne a další zprávy a zprávičky. Jak už jsem poznamenal, děti se právě chystaly na celodenní výlet. Ještě před nástupem mi prozradil praktikant Marek, že na konec tábora se v tuto chvíli už těší, ale ví, že až to přijde, bude mu stejně jako každý rok smutno. Šárka pak dodala, že večer jsou na programu Spálovské Vánoce a tak si děti mimo jiné budou ve městě nakupovat dárečky. Služebně nejstarším je na táboře vedoucí Rudolf, kterému říkají ďábel. S touto partou jezdí od svých šesti let a příští rok to bude už po patnácté. „Není tu nuda, je to výborná parta. Já bych to nevyměnil za nic jiného.“ Říká na vysvětlenou. Kvůli letošnímu táboru odešel dokonce z práce. „Celozávodní dovolená byla v jiném termínu. Když jsem řekl, že potřebuji jet jako vedoucí na tábor, tak mě nechtěli pustit. Hned druhý den jsem šel na osobní a dal výpověď.“ Rudolf teď už ví, kam půjde pracovat po táboře. Ale kdyby ho příští rok nechtěli na tábor pustit, udělá prý totéž co letos. Před takovými „nadšenci“ klobouk dolů Je dobře, že stále ještě existují.
Pokračování příště
Jaké to tady je, ptám se dětí před odchodem na výlet. „Hezký, bezva, super…“ zní jednoznačná odpověď. A jak se tábor líbil ministerské kontrole? Paní Eva Hampejsová si na závěr neohlášené návštěvy nechala předložit potřebné dokumenty, vyplnila kontrolorský formulář a pak mi odpověděla. Jak, to si zatím nechám pro sebe. Ministerské auto s posádkou má dnes před sebou ještě dalších pět kontrol. Jedu s nimi. Kam a co tam na nás čekalo, to si můžete přečíst v pondělí 9. srpna.
Fotodokumentace viz ZDE.
