Říká: „Je lepší, když děti povykují na hřišti, než aby fetovaly za kontejnery.“ A nejen, že to říká, ale také podle toho jedná. A když „to nejde“, ptá se, proč – a rozplétá gordický uzel důvodů…
Místostarosta Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Vilém Antončík je jedním z šesti držitelů letošní ceny Přístav – ocenění, které ČRDM každoročně uděluje za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží. Na rozdíl od svých kolegů si ji však nemohl na pražské Bambiriádě osobně převzít. O krásně malovanou „trosečnickou“ láhev s ukrytým poselstvím ovšem nepřišel. Za přítomnosti ředitele Kanceláře ČRDM Jiřího Zajíce a jeho zástupkyně Hany Konopiské ji dodatečně převzal z rukou členky představenstva dětské a mládežnické rady Lenky Semotánové. Stalo se tak 8. září 2004 v Kanceláři ČRDM, kde se také uskutečnil následující rozhovor.
Co pro Vás znamená převzetí ceny Přístav?
Pro mě? Hlavně pro moje děti. Když se dozvěděly, že dostanu cenu Přístav, tak se ptaly, co dovezu domů a co dostanou ony….? Pro mě je to spíš ocenění práce, kterou dělám. Hlavně proto, že klíčovou roli sehrály právě děti – nebo dětské organizace – které mě navrhly. Je to, myslím si, asi největší odměna za to, co pro děti v městském obvodě dělám.
Velmi významně se zasazujete o to, aby ve Vašem obvodu byla místa, kde děti mohou trávit svůj volný čas. Proč si myslíte, že je vhodné zaměřovat pozornost právě tímto směrem?
My jsme přijali takovou jednoduchou strategii, že každé dítě, které žije a bydlí v městském obvodě Moravská Ostrava a Přívoz, se musí dostat do 15 minut pěší chůze na hřiště. A to hřiště bude oplocené a hlídané, což dnes máme splněno. Důvod je jednoduchý. Někdo má za to, že okřídlené rčení „Kdo si hraje, nezlobí“ je trošku zprofanované, ale já si myslím, že to tak není. Jak říkám: Raději ať slyším křik dětí na hřišti, než bych je viděl v tichu fetující za kontejnery.
Jedním z počinů spjatých s Vaším jménem a veřejnou činností, je také pojem Dětiády…
…To jsme dělali akci společně s Domem dětí a mládeže, byla určena pro děti z mateřských škol, které spolu soupeřily na hřišti. Musím říct, že nikdy v životě jsme neviděli – a neuvidíme – výkony, a hlavně nadšení takové jako u těchto malých sportovců. Když se přetahovali lanem, tak družstvo, které prohrálo a spadlo, bylo vlečeno vítězným družstvem asi deset metrů, dokud jsme ho skoro neodstřihli od lana… Bylo to fajn, děti to opravdu bavilo. A pak přišli i jejich rodiče, což byl pochopitelně další cíl Dětiády.
Máte jako komunální politik nějaké krédo, jímž se při výkonu své funkce řídíte?
Už kdysi dávno mi říkal děda, že nad nikoho se nemám povyšovat a před nikým se nemám ponižovat. A potom mám krédo z filmu Frajer Luke: „Nemít na to, a jít do toho – to je ta pravá frajeřina…“
Jakého rozhodnutí , které jste ve své funkci učinil, si nejvíce považujete?
Myslím, že šlo o to, přesvědčit všechny, že chceme opravdu zprovoznit dětská hřiště v takové té docházkové vzdálenosti, aby tam děti mohly bez problémů přijít. A další rozhodnutí se teď rodí: chceme prosadit zpracování studie cyklostezek u nás v městském obvodě. Cyklistickými stezkami bychom chtěli propojit všechny základní školy. Pokud se nám to podaří, tak vlastně máme vyhráno, budeme mít propojený celý městský obvod. Musím říct, že se o tom teď vedou vášnivé spory, ale věřím, že studie bude schválena a příští rok zpracována.
Navštěvoval jste coby dítě nějaký zájmový kroužek nebo sportovní oddíl?
Jsem produktem sportovních tříd. V pátém roce základní školy jsem nastoupil do atletických tříd v Opavě, pak jsem chodil na sportovní gymnázium v Brně a pak ve Vítkovicích v Ostravě jsem byl ve vrcholovém středisku a dělal atletiku. Tam jsem pochopil a asi získal vztah k tomu, že je dobré, když děti a mládež mají kolem sebe lidi, kteří se jim chtějí věnovat. Myslím, že dneska je to vůbec největší výzva pro nás, kteří děláme v komunální politice.Protože ono tam v mnoha případech nejde ani tak o ty peníze, jako o to, najít cestu, abychom pomohli těm fanatikům – jak já říkám krásným bláznům – kteří v dnešní době chtějí pro děti něco dělat. Nemyslím si, že na tom chtějí vydělat a zbohatnout. Ne – prostě je to baví. A na nás je, abychom, jim z té složité cesty odvalili někdy malé kamínky, někdy balvany.
Děkuji za rozhovor.
