Proměny

Správné letní tábory by se neobešly bez dospělých (vedoucích a instruktorů), kteří jsou ochotni strávit pár týdnů s dětmi, se kterými to občas taky není příliš jednoduché. A právě o těch z vodácké skupiny Šán je můj sloupek. Instruktoři a vedoucí – gymnazisté, středoškoláci i vysokoškoláci; někteří už pracují. Jdete po ulici a normálně je nepoznáte. Když ale jedou s námi na tábor, jako by se proměnili. Z „obyčejných“ lidí se najednou stanou válečníci pobíhající v kostýmech po ostrově, mlátí do sebe navzájem dřevěnými meči a prožívají to možná ještě víc, než my, děti. Připravují pro nás hry a jsou ochotni podstoupit opravdu hodně. Nejde však jen o to, že pro nás hrají scénky a „blbnou“ jen proto, abychom si ten tábor co nejvíc užili. Jde také o to, že se nám celé dny věnují a dokáží nám pomáhat. Myslím, že takových ochotných „dospěláků“ bychom si měli vážit. Ne všichni se uvolí vymýšlet pro děti celotáborovou hru, převlékat se do kostýmů či pomáhat dětem s jejich problémy. Nevím, jestli to každý bere tak, jako já, ale nebýt kolektivu vedoucích a instruktorů, nebyly by tábory. A za svou práci si zaslouží nejen můj dík.