Zbytečné větičky v článku Mirka Prokeše

Prvním pěti odstavcům, kde Mirek Prokeš shrnuje, konstatuje či činí závěry, těm já tleskám. Vlažně, pravda, protože neřekl nic přehnaně nového, ale tleskám. Šestým odstavcem počínaje je všechno jinak. Zúčastnil jsem se aktivně jak projednávání jednotlivých paragrafů zákona u bývalého šéfa odboru mládeže J. Fryče, tak přijetí a debaty u ministryně dr. Buzkové. Sledoval jsem každé slůvko, formulaci, názor. Nad zákonem se sešlo široké spektrum spolků: křesťané, pionýři, junáci, tomíci. V tvrdé, nicméně korektní debatě jsme partnerům z ministerstva opakovaně vysvětlovali, co nás vede k nesouhlasu s tím kterým odstavcem, paragrafem, formulací. Osobně jsem hájil mimo jiné nepřijatelnost toho, že by spolkové akce měla kontrolovat školní inspekce. Propojování školy a spolkového žvitota, či lépe – tehdy torza spolkového života, toho jsme si užili dost za bolševiků. Nevidím nutnost v tom pokračovat – a nejsem, myslím, sám. Za okrajovou záležitost to opravdu nepovažuji. Stejně tak věkovou hranici pro vedoucí letních táborů etc. Řešili jsme však mnoho dalších třecích ploch. Měli jsme a máme silný mandát, mandát ČRDM. A také mandát zdravého rozumu lidí, kteří léta s dětmi pracují. Když teď čtu, že jsme se zabývali margináliemi, otevírá se mi pomyslná kudla v kapse. Stejně tak debata u ministryně samé: vyjádřilo se snad deset debatujících. Zleva doprava, doslova i obrazně bráno. Tvrdit, že se něco dálo na popud ústředí Junáka, to je prostě blábol. Za stolem nás sedělo pět nebo šest, každý za svůj spolek, všichni pak ale hlavně za ČRDM. Chtěl-li Mirek Prokeš vyseknout poklonu perfektně připravenému a odborně erudovanému Tomášovi Řehákovi, skautovi, který precizoval se souhlasem celé vyjednávací skupiny dílčí formulace, mohl to udělat milejším způsobem. Nemám nic proti participaci dětí a mladých lidí na řízení společnosti. Ba co víc: vítám, že ve společnosti, tolik poznamenané totalitou, má participace tak hlasité zastánce. Pozor ale, aby to nebyla slova, slova, zase jen slova. Zákon není všespasitelný. Dbali jsme na to, aby nevznikl zákon, který nás bude otravovat, který bude svazovat dobrovolníky. Jsem všemi deseti pro, aby v zákonu ustanovení o podílu mladých lidí na věcech veřejných bylo. Poslední podobu zákona neznám. Zná ji Mirek Prokeš? Také ne, sám to některými formulacemi přiznává. Kdyby vznesl tuhle poznámku, námitku, přípodotek před 4 měsíci, kdy byla jednání v plném proudu, rád bych ho podpořil. Činit tak dnes je drobet pozdě. To ale chápu – lépe pozdě, než nikdy. Co nechápu, jsou zlé větičky o České radě dětí a mládeže a v podtextu o tlaku skautů. Mirek Prokeš nebyl nikdy příznivcem ČRDM. Jeho volba. Měl jsem však za to, že po krachu Kruhu … by snad bylo lépe v některých případech tak trochu brzdit koně. Tomáš Novotný, předseda Asociace TOM