Prostřednictvím České rady dětí a mládeže jsem se zúčastnila letní akademie pořádané od 17. do 22. srpna 2004 litevskou mládežnickou organizací LiJOT. Vše podstatné se tehdy odehrávalo v malebném lázeňském městě Druskininkai, asi 150 kilometrů jižně od Vilniusu. Hlavní téma setkání znělo: Culture of Peace. Musím přiznat, že jsem do Litvy přijížděla s velkou zvědavostí. Nedovedla jsem si totiž vůbec představit, co mě čeká. Zvláště, když se tři podtémata akademie nazývala Peace and Conflict Transformation, Social Inclusion a Intercultural Learning…
Jak velká byla moje zvědavost při příjezdu, takové bylo mé nadšení po pěti dnech.
V Druskininkai se sešlo 21 mladých lidí ze sedmi zemí. Účastníci setkání byli rozděleni do tří skupin a na každou z nich připadli dva školitelé. Já jsem pracovala v týmu, který se zabýval tématem „Peace and Conflict Transformation“; naši skupinu vedli Matti z Belgie a Ramuné z Litvy. Akademie začala – jak jinak – seznámením a pořádným team building. Ačkoliv jsem zpočátku k této aktivitě přistupovala s trochou skepse a bylo mi, jak se říká, „proti srsti“ válet se v trávě, netrvalo dlouho a i já jsem dychtivě přeskakovala přes překážky, otáčela ve vzduchu létající koberec a procházela minovým polem.
Když jsme se dostatečně poznali a stal se z nás pořádný team, mohli jsme se pustit do práce. A tak začala letní akademie, vedená úplně v duchu Komenského hesla „škola hrou“. Pomocí divadelních scének, simulovaných her, kde každý předstíral určitou konfliktní roli, rozebíráním osobních vlastností a řešením hypotetických situací jsme se snažili nejen konflikt rozpoznávat, ale také mu předcházet, uvažovat o možných variantách jeho řešení i o tom, jak bychom se v dané situaci byli zachovali.
Třetí den odpoledne se jelo do Grutas parku, kde se nachází muzeum komunismu a kde je možné vidět budovatelské sochy ze všech koutů Litvy. Předposlední den pak proběhla prezentace mládežnických organizací – a nikoho z nás už nepřekvapilo, že šlo o jednu velkou bojovou hru s cílem dozvědět se co nejvíce o organizaci soupeře.
Přestože byly naše dny opravdu nabité a nezbývala v nich téměř chvilka na odpočinek, nemohlo nás to odradit od společných večerů, které byly plné zajímavých činností: od hry Mafie přes grilování a sledování litevského basketbalového olympijského týmu až po diskotéku.
Pět dní uběhlo velmi rychle a když jsem si konečně zapamatovala jména všech, které jsem za tu dobu poznala, byl čas se rozloučit. Letní akademie v Druskininkai ve mně zanechala velký dojem a na pět dní tam strávených budu dlouho vzpomínat.
(Autorka je členkou MSD – Mladých sociálních demokratů, pozn. red.)
