Jan Šimáně, který je dnes široce znám pod svou junáckou přezdívkou Galén, se narodil před osmdesáti lety v Praze, 1. října 1924. Je pro své vrstevníky i následovníky výjimečně důležitý svým zápalem a skutky, podněcujícími sdružování a zájmovou činnost dětí a mládeže v nejrůznějších klubech, spolcích a kroužcích. Již jako dvanáctiletý (v roce 1936) založil se svými sourozenci a kamarády „svůj“ první dětský klub. Přezdívku Galén získal od svých nejbližších přátel v roce 1937 za tvrdošíjné projevy víry v to, že na místo zfanatizovanými davy v Bílé nemoci ušlapaného doktora Galéna se postaví řada „Galénů“ nových, a že diktátory potlačí. Není možno přehlédnout, že silná chlapecká víra v dobro vznikla v roce 1937, v době silně pociťovaného ohrožení Československa a demokracie v Evropě. Tato víra provází Jana dodnes spolu s přesvědčením, že k dosažení nejvyšších cílů lidské společnosti je nutné podněcovat přátelství dětí a mládeže.
Pozdější práce a úsilí Jana Šimáněho v Junáku, ve funkci tajemníka PO SSM, při výchově učňů-soustružníků a zámečníků v Radotíně u Prahy, při školení instruktorů zájmových skupin a vedoucích táborů, které vedl v Krajském domě pionýrů a mládeže v Praze-Karlíně, v redakci časopisu ABC mladých techniků a přirodovědců, kde podněcoval vznik a práci mnoha různě zaměřených klubů, ve vedení Komise mikrokolektivů při Ústřední radě PO, jako člen náčelnictva chlapeckého kmene Junáka-experta pro mikrokolektivy, dělníka v Mitasu v Praze 10, při ilegální podpoře a usměrňování mikrokolektivů po roce 1973, v redakci nového Mladého hlasatele v r. 1989 a 1990, jako šéfredaktor obnoveného časopisu Junák, jako spoluzakladatel Sdružení pro volný čas dětí a mládeže DUHA, v redakci časopisu Duhová planeta a všude jinde, při spontánním styku s mládeží – vždy měl na mysli svobodu, přátelství a vzájemnou pomoc bez rozškatulkovávání činností podle hranic jednotlivých organizací dětí a mládeže. Myslím si, že byl a je nejen duchovní, ale i organizační veličinou. Byl a je ojedinělým a zaníceným pedagogem-funkcionářem, který dával a dává přednost tvořivému rozvíjení metod výchovy dětí před jejím úplným podřízením metodám, vyhlášeným jednotlivými organizacemi. Je pro něho příznačné, že za svého největšího učitele považuje dodnes Jaroslava Foglara – Jestřába a sebe že definuje jako jeho žáka, „klubistu“, nekopírujícího vždy doslovně učitelovy myšlenky.
Chci na tomto místě čtenářům připomenout Galénovo výročí. Nutnou, ale stručnou charakteristikou jeho minulé práce není možno nahradit velmi zajímavé vyprávění pamětníků nebo čtení podrobností o jeho životě, uvedených například v dvojčísle 9-10/1993 Zpravodaje Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Jak vyplývá z jubilantova vyprávění i z textu zmíněného zpravodaje, má Jan Šimáně – Galén „patentové právo“ i na dva dodnes hojně využívané „vynálezy“. První se jmenuje VVZ, čili Velká Výměna Zkušeností, která od roku 1965 pravidelně probíhá na širokých setkáních vedoucích, instruktorů a sponzorů dění v dětských organizacích. Druhý se nazývá „Březový lístek“, má totéž datum vzniku a umožňuje demokratické oceňování – vyznamenávání příkladně činných dětí i dospělých dvanácti stupni stejnojmenného odznaku. Oba dva „vynálezy“ jsou konkrétním zpodobněním Galénových východisek. Přátelství a spolupráce jedinců i komunit, „rozrůzněných“ jen jejich organizační a členskou příslušností, ale sjednocených ve snažení dosáhnout společného cíle. Tím pro Galéna vždy byl a je svobodný, všestranně a harmonicky vyspělý člověk jako příslušník uvědomělé občanské společnosti.
Řada přátel oslavila spolu s jubilantem jeho významné životní výročí dne 2. října 2004 na aktivu, svolaném v rámci Galénovy Nadace ostravskými nositeli odznaků Březový lístek – představiteli významných dětských a mládežnických organizací z ČR a SR. Znovu jsme si také připomenuli, že Jan Šimáně byl v srpnu 1970 odsouzen a uvězněn na dva roky za rozvratnou činnost, nejen za zvláštní vydání letáku „Nepokořená svoboda“ s fotodokumentací ze srpnové invaze obrněných „přátel“ a za samizdatové články. Uvědomili jsme si ojedinělost Galénova počínání: peníze, které obdržel při své pozdější rehabilitaci a jako odškodné za nucenou práci v Německu, vložil do své Galénovy nadace „…pro vytváření prostor a podmínek pro zakládání a rozvoj malých, středních i velkých komunit dětí, mládeže i dospělých …“ (konec citace čl. 2 zřizovací listiny Nadace). Považuji za čest, že jsem se mohl jednání tohoto aktivu účastnit a těšit se s ostatními z Galénovy přítomnosti, jeho duševní neúnavnosti a dostatečně silné zdravotní kondice. Sdíleli jsme a pokoušeli se zaplašit jeho rozpaky nad údajným výrokem p. Milana Uhdeho, přirovnávajícím postavu doktora Galéna z Čapkova dramatu Bílá nemoc k současnému vydírajícímu teroristovi. Náš Galén, Jan Šimáně, rozhodně nikoho nevydírá, a je nám i mnoha dalším stálým příkladem. Znovu mu přejeme pevné zdraví a hodně spokojenosti z práce jeho následovatelů.
Rudolf Kašpar – Pegas, Praha 4. října 2004
