Je třeba, aby přišla generace, která si lépe uvědomí odpovědnost, již máme k životnímu prostředí. Tak zněl jeden z hlavních motivů, kolem nichž se v podvečer 15. října 2004 točila neformální debata tří desítek mladých lidí s ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem v pražské kavárně Vesmírna. Účastníky setkání z řad Národního parlamentu dětí a mládeže (NPDM) zajímalo mnohé: ochrana vzácných živočišných druhů, aktuální situace v oblasti Šumavy, ekologické závazky ČR nejen vůči Evropské unii, třídění odpadu, politická podpora projektů týkajících se životního prostředí nebo vztah ekonomie a ekologie.
Ministr Ambrozek rekapituloval, že životní prostředí bylo u nás po zásadních společenských změnách v roce 1989 jednou z nejvyšších priorit. Upozornil, že do té doby zdejší životní prostředí trpělo značnou mírou znečištění (vodstvo i ovzduší, zvláště na severní Moravě), a připomněl i tehdejší ekologické demonstrace. Polistopadová politická reprezentace se zmíněné problematice s ohledem na projevená přání lidí zpočátku hodně věnovala; následující vývoj jí však přinesl další starosti – například s nezaměstnaností, s bydlením, s dopravou, s podnikáním – a tím i nové priority. “Křivka zájmu o životní prostředí mezi lidmi klesla, a na to samozřejmě reagovali mnozí politici tím, že životní prostředí začali odsouvat někam dozadu,” shrnul ministr.
Ačkoliv mnozí jeho kolegové – ať už ve vládě či v parlamentu – upřednostňují to, aby lidé měli práci, bydlení a stavěly se nové dálnice, podle Libora Ambrozka souvisí kvalita života výrazně také s kvalitou životního prostředí. “Nebude mi nic platné, když budu mít vysokou životní úroveň, a přitom budu žít o pět let míň, protože tu bude špatný vzduch, já budu pít špatnou vodu a nebudu mít kam jet do zdravé přírody,” přiblížil posluchačům úskalí úzce ekonomického pohledu na společenský vývoj.
Vysvětlil také, proč je důležitá ekologická výchova ve škola, osvěta ze strany nevládních organizací a konečně zájem a podpora veřejnosti, pokud jde o posuzování různých návrhů zohledňujících šetrný přístup k prostředí kolem nás.
“Příroda neumí mluvit, a proto se snáz vyjadřují zájmy třeba zemědělců anebo investorů, než zájmy přírody,” podotkl Libor Ambrozek. A tak je podle něj dobré, když je při hlasování ve sněmovně či vládě znát, že předkládaný návrh není “jen výmyslem ministra životního prostředí nebo nějakých ochranářských nebo ekologických aktivistů”. Ministr Ambrozek sáhl pro příměr k vyhlášení ptačí rezervace: oblast s výskytem chráněného druhu nemá být vyhlášena kvůli přání “tří set zaměstnanců resortu” či “tisícovky ornitologů”, ale proto, aby vzácné opeřence mohly pozorovat i generace, které přijdou po nás. “Člověk zvířata, která příroda stvořila, prostě nemá právo vyhubit,” zobecnil ministr.
Pokud by si z besedy, jako obvykle moderované ředitelem Kanceláře ČRDM Jiřím Zajícem, její účastníci zapamatovali jen toto, nebyla zřejmě zbytečná. “Ekologická Vesmírna” navázala na již tradiční setkávání mladých lidí z NPDM s důležitými osobnostmi veřejného života.
