Nebojím se jich, protože nám zásadním způsobem nemohou pomoci. Je to klasický tržní mechanismus, který je zahrnut do neziskového sektoru. Jak to tedy má vlastně fungovat? Představuji si to takto. Všichni rozvinou své fantastické PR kampaně. Občan se dozví o těch nejpotřebnějších aktivitách a na základě našich mocných médií se rozhodne. A právě díky našim nejmocnějším médiím se dostanou prostředky na ta správná místa.
A jak si myslím, že to dopadne?
Přesně podle toho, jaké občan získá informace. Nyní si dovolím vypůjčit pár řádek se sloupku Slávka Hrzala (www.adam.cz), který se zmiňuje jak si veřejnost utváří názor: „Byla zmínka v novinách? Ano = dobrá akce. Byla zmínka v rádiích? Ano = lepší akce. Byla zmínka v televizi? Ano = výborná akce! Přitom kvalita akce s propagací v médiích obvykle téměř nic společného nemá.“ Moc si vážím aktivit Paraplete, i „velikonočního kuřete“, ale ruku na srdce – ty se s naší činností srovnávat nedají. Jsou to věci z jiného světa a my se nimi prostě míjíme. Když už se tedy bude občan rozhodovat, vybere si podle dostupných informací.
Jak můžeme ovlivnit občana my?
Každý oddílový vedoucí přece může rodičovské veřejnosti vysvětlit, že může pomoci právě nám. Udělat to může. Oběhnout dvě až tři desítky rodin, kterým bude muset vysvětlit, jak to vlastně s asignacemi je, jak přispět a proč právě nám. No a pokud rodičům nebude hloupé pominout nadační fond svých zaměstnavatelů, nebo třeba sdružení rodičů a přátel školy, pak třeba získá i pět tisíc korun (předpokládá se průměrná výše jednoho příspěvku cca 300 Kč).
Proč se tedy nebojím
Nebojím se proto, že by asignace mohly nějakým zásadním způsobem zlepšit situace našich oddílů. Nemyslím si ani, že by v rámci systému kontroly nad asignacemi někdo dovolil, aby třeba velké občanské sdružení (jako je třeba Pionýr) mohlo sbírat asignace na účty základních článků (uvažuje se o centrálních účtech pro velké organizace). Nebojím se ani, že v porovnání se státními dotacemi by mohly do budoucna přinést nějaké statisticky významné prostředky (a to jsou dotace pro sdružení dětí a mládeže zanedbatelné v porovnání se schodkem státního rozpočtu).
Rád bych věděl
Kde najdeme čas na další PR aktivity, které nás zase budou odvádět od práce s dětmi. Rád bych viděl rodiče, který přispěje na činnost neviditelných center sdružení dětí a mládeže, které by měly informační kampaně rozpoutat. A konečně bych také rád viděl toho rodiče, který by třeba tu svoji asignaci věnoval naší střešní organizaci – tedy České radě dětí a mládeže.
Nebojím se proto asignací, ale bojím se, že nakonec přežijí jen ty nejsilnější a nejmasovější aktivity s tou nejlepší a nejdravější reklamou – podobně jako je tomu na trhu. To už ale nebude mít nic společného s občanskou a pluralitní společností ani s politikou státu vůči mladé generaci.
Poznámka: Tento názor představuje pohled oddílového vedoucího. Od oficiálního názoru celého sdružení se může odlišovat.
