Stalo se to již pomalu tradicí, že Malý princ obklopí kus krajiny a s modrými pytli a dětmi v rukavicích odstraňuje šedý zákal přírody. I minulý víkend se vypravil k podleskému rybníku do Uhříněvse. Je krásný den, sluníčko svítí a byla by ostuda tam nechat ty nechutné odpadky.
„Rozdělíme se do skupin,“dává povel Bručoun.“Starší se vydají támhle podél břehu a mladší to vysbírají tady…“, dodává a rozdává modré pytle.
Ty se rychle plní, protože letní návštěvníci rybníka patrně nejsou lidé, ale pořádná prasátka. Rybník je trochu vypuštěn a na bahně leží mrtvý kačer.
„Chudák, nemá nožičky“, litují ho naši kluci a vystrojují pohřeb. Asi ho tam někdo zastřelil vzduchovkou. Kroutíme hlavou nad těmi vrahy. Kluci staví i mohylu.
„Tak zase do práce,“ volá Petra, co vede celé sdružení a hází do pytle další nechutnosti.
„To se tady válí už století….“, vytahuje Pepíno z křoví pet lahve, spodky a kalhotky.“ Tady si místní asi užívají,“ chichotají se puberťáci.
„Kondomy, vložky a jehly tam nechte anebo zavolejte dospělého,“ varují vedoucí.
Po obědě se krajina o krůček mění a oko rybníka dostává zase jiskru. Otužilí kluci skákají do vody a mrskají po sobě bahno.
Tak jsme zase pomohli trochu lidem v okolí Uhříněvse, aby rybník na zimu nenaříkal. Až se obleče do zimního hávu, bude trochu hezčí.
Doufám, že to pochopí i místní lidé.
Jiskrné oko podzimního rybníka
Od Redakce