Stál jsem na hlavním nádraží. Všude proudily davy lidí. Spíš sem, než tam. Byl konec Podzimních prázdnin. Brno se vracelo do Brna. Během 30 minut, kdy jsem čekal, až mi dorazí od České Třebové zbytek „zeesky“ kolem mě prošlo snad tisíc turistů. Vraceli se domů, do práce a do školy. A s nimi samozřejmě bandy dětských oddílů, pionýrů, skautů, tomíků. Tolik známých jako tady snad člověk nepotká ani na Bambiriádě.
Už ve vlaku jsme narazili na tomíky Delefíny a pionýrská Vlčata z Bystrce. Na nádraží se během té krátké chvíle z vlaků vyrojili mraky dalších organizací (např. Pionýrská Pavučina). Kdyby si chtěl některý magistrátní úředník (Marek Polák ne, ten je samozřejmě v obraze) udělat povědomí o mimoškolní činnosti v Brně, měl by si na konci prodloužených víkendů zajít na vlakové nádraží.
Jsem zvědav, kolik takových nadšenců a malých milovníků přírody bude proudit z toho nového přesunutého jižního nádraží za několik let. Nebojím se toho, že to budou mít o kilometr dál.Nebojím se, že dotace nepůjdou na děti, ale na stavbu nádražní haly. Jsem ale zvědav, jak bude tento nádherný výjev (kdy se Brno vrací do Brna) vypadat za 20 let až naše děti (z dnešních oddílů) povedou naše děti (ty vlastní) .
Když se Brno vrací do Brna….
Od Redakce