Aby komunikace fungovala co nejlépe, je dobré říct si, kdo je kdo a třeba přidat i něco málo o sobě. V dětském oddíle nebo na táboře je nejlépe si zahrát nějakou seznamovací hru. Při setkání představitelů členských sdružení na Bambiriádě ani na tradičním podzimním setkání v senátu si hraní seznamovacích her jaksi nedovedu představit. Ale to představení mně osobně velmi chybí. A jak jsem tak z hovorů vyrozuměla, nejsem v tom tak docela sama. Podobná setkání považuji za chvíli, kdy je možné si ke jménům lidí a názvům sdružení přiřadit konkrétní postavy, konkrétní tváře. Asi není z časových důvodů možné, aby každý vstal a představil se. Snad by to ale vyřešily cedulky na stolech nebo výrazné vizitky připíchnuté na oděvu. Ne, nebojím se, že si na první pohled zapamatuji 90 představitelů sdružení, která dnes „bydlí“ pod společnou střechou České rady dětí a mládeže. Ale budu ráda, když si při každém takovém setkání zapamatuji aspoň někoho dalšího. Jen tak nebude docházet k situaci, že se o přestávce baví mezi sebou ti, kteří se už dávno znají a nováčci zpovzdálí jen nesměle odhadují, kdo je kdo.
Seznamte nás, prosím
Od Redakce
