Možná, že jste si toho také všimli – k nemalé radosti sdružení, která pečlivě pracují celoročně s dětmi, školí své vedoucí v mnoha rozličných dovednostech, bývá oněch pomyslných pět minut slávy vyhrazeno téměř výhradně průšvihářům. Na stránky tisku, do rozhlasu i hlavních televizních zpráv se zpravidla dostávají především tábory, kde se nehraje žádná celotáborová hra, tábory, kde děti dostávají k jídlu pokud možno potraviny nepříliš prověřeného původu. Naštěstí je takových „takytáborů“ jen velmi málo. S myšlenkou, že to, co dětem a jejich rodičům sdružení nabízejí, je vlastně určitý druh služby, která by měla mít svou kvalitu, jsem zaklepala na dveře Občanského sdružení spotřebitelů TEST. Byť se v časopise běžně objevují testy na klasické spotřební zboží, tentokrát udělala jeho šéfredaktorka vyjímku. Tedy nešlo ani tak o test táborů, jako o upozornění rodičů a prarodičů na skutečnost, že správný tábor je třeba začít vybírat s velkým předstihem.
Získávání informací o tom, jaká sdružení ve vašem okolí působí je práce poněkud zdlouhavá a náročná. Ale tou je každé hledání dobrého výrobku či služby. Stejně, jako je dobré si udělat čas na zjišťování informací a obhlížení té nejlepší automatické pračky, je vhodné trochu času a námahy vydat i při pátrání po dobré zájmové činnosti. Výsledek určitě stojí za to a je nevyčíslitelný.
Byť mnozí z nás se chovají jako spotřebitelé navýsost prozíravě (před uzavřením kupní smlouvy ji pečlivě prostudují; zváží pro a proti nabízených výrobků a služeb a též poměr cena/výkon; vstupují do prověřených kamenných krámů a obloukem míjejí tržiště s pochybným zbožím…), jsou chvíle, kdy jako bychom na všechno dobré spotřebitelské vychování zapomněli. Jedině tak si vysvětluji každoročně opakující se katastrofické scény z letních táborů, zveřejňované hojně v médiích. Kde se stala chyba? Jsou to případy ojedinělé nebo typické? Lze podobným karambolům předcházet? Vždyť jestli bychom se něčeho rádi vyvarovali, pak je to jistě špatný životní zážitek našich dětí či vnoučat!
Testováno na dětech!
S potěšením jsem zjistila, že dobrých ba vynikajících táborů je hodně. Například v roce 2001 se 2 571 táborů zúčastnilo 258 743 dětí! Zakázáno tehdy bylo 8 – slovy osm – táborů (tedy 0,31 %). Zatímco loňský rok mediálně proslavil tábor sdružení Cipísek z Jílového u Děčína. Jeho vedoucí David Tomeš se 1. července stal „hvězdou“ hlavních zpráv všech televizních kanálů. Občané vesnice v sousedství tábora si všimli dětí konzumujících alkohol a volně se potulujících po obci a vyslali varovné signály. Na místo konání tábora ve Fojtce u Liberce dorazili hygienici, policisté i záchranáři. Ukázalo se, že hlavní vedoucí byl v únoru t.r. pravomocně odsouzen k dvouletému podmínečnému trestu (14 měsíců) za pohlavní zneužívání!
Mediálním hitem letošního léta byla bitva vedoucích „až krev stříkala“. Po přečtení takových zpráv se někteří rodiče leknou a řeknou si, že takhle tedy riskovat se svými dětmi nebudou. Prostě žádný tábor a basta! Optimální řešení to rozhodně není. Když půjdete kupovat pračku, poradíme vám, že si máte všímat spotřeby vody a energie, počtu otáček při ždímání, nabídky programů a v neposlední řadě také pohodlnosti obsluhy a nabídky servisu přístroje. Ale ani ta nejlepší pračka vám dobře nevypere, když nevytřídíte předem prádlo, nezvolíte vhodný program a nepřidáte správný prášek.
Vybírání táborů je ještě poněkud složitější. Neplatí rovnice čím dražší, tím lepší. Jejich parametry neseřadíte tak snadno do tabulky, jako např. vlastnosti elektrospotřebičů. Ba ani žádná zkušebna by si s jejich testováním nevěděla rady. Jak tedy vybírat tábor? Pečlivě. A ve velkém předstihu. První kroky pro bezvadný tábor je nejvyšší čas udělat už v této době! Pokud se totiž dítě zapojí do celoroční činnosti nějaké oddílu, klubu či jinak nazvané dobré party, je velká šance, že během roku zjistíte, s kým máte „tu čest“.
Kde hledat?
„A co vy to vlastně s těma dětma děláte?“ zeptala se mne jednou jedna zvědavá úřednice, když si všimla, že vyřizuji žádosti o granty na činnost našeho sdružení. Řekla jsem, co děláme, ona se zamyslela a povídá: „a kde se o vás lidi dozvědí?“ Už už jsem měla chuť odseknout, co jí je po tom, kde a jak naše sdružení propagujeme, ale pak jsem poctivě uvedla všechno, kam se nám podařilo informaci dostat: Zlaté stránky, Kulturní přehled, místní noviny, brožura, kterou vydal obecní úřad jako přehled činnosti ve volném čase…
Byla jsem pyšná, jak vyčerpávající odpověď jsem jí poskytla a kde všude svou činnost propagujeme. Ale jí to nestačilo. Zamračila se a povídá: „To je všechno hezký. Jenže to je tak akorát pro rodiče, co nemají nic jiného na práci, než detektivně pátrat, kam by děti mohli posílat, jenže já, když letím z práce do práce, tak jediné místo, kde se o kroužcích pro děti dozvím, je škola, kam děti chodí. Takže pokud nemáte letáčky ve školách, tak se o vás spousta lidí nedozví.“ Tiše jsem špitla, že máme taky internetové stránky, tak to připustila, že je dobré, to že už si lidi třeba najdou. Ale v těch školách ať to s tou propagací zlepšíme.
Rozhodla jsem se, že nic neponechám náhodě. Propagační letáčky zvoucí do našeho sdružení jsem sice poslala po našich členech do škol, ale kromě toho jsem vyrazila oslovit školy sama. Ale ouha! Většinou ode mne letáček někdo ve dveřích převzal s tím, že informaci předá (kolik podobných asi na dveře školy zaklepalo?). Pokud se však pozvánka neobjevila na nástěnce ve veřejně přístupných prostorách, pak ji rodiče hledající zájmovou činnost pro svou ratolest neměli možnost spatřit. Ve vstupních halách mnoha škol jsem závistivě pokukovala po velkých a výrazných plakátech sportovních oddílů. (Taky by se nám takové líbily. Jenže jejich výroba je nad naše možnosti.) Vedle nich byla oxeroxovaná informace doslova chudou a nenápadnou popelkou.
Řidičák na děti, aneb vedoucí se zárukou
Zatímco při nákupu v obchodním domě odcházíte domů s paragonem, který vám na zboží garantuje dvouletou záruční lhůtu, se „zárukou“ dobrých vedoucích je to komplikovanější. Jestliže se čas od času objeví problémový člověk jako zaměstnanec ve školství, není vyloučeno, že se někdo takový nepokusí pracovat s dětmi ve volném čase. Seriózní sdružení se však snaží takovým situacím co nejvíce zabránit. S vedoucími pracují dlouhodobě a mají rozpracovaný systém jejich vzdělávání akreditovaný ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Než například skautský či pionýrský vedoucí složí zkoušky opravňující k vedení tábora, musí toho něco nastudovat! Jen Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka – svazu skautů a skautek ČR čítá přes 80 stránek!
Nechvalně proslulé „mediální hvězdy“ letních táborů bývají většinou podivné existence, které se nevěnují práci s dětmi celoročně a už vůbec se příliš nezajímají o nějaká pravidla a vyhlášky, natož o jejich dodržování. Prostě seženou partičku lidí, nabídnou na letáčku výhodně levný tábor a hurá!
Kdo hledá, najde!
Sdružení, která se při své činnosti zaměřují na děti a mládež jsou desítky. Některá mají působnost pouze místní, jiná regionální či nadregionální nebo celostátní. Počty členů se tak pohybují od desítek po desetitisíce. Většina z nich je členy jediné střešní organizace – České rady dětí a mládeže (www.crdm.cz). ČRDM vznikla v červenci 1998 z popudu sdružení dětí a mládeže – Junáka, Pionýra, Asociace turistických oddílů mládeže, YMCA, Folklorního sdružení, České tábornické unie a Asociace křesťanských sdružení mládeže. Dnes sdružuje 85 členských organizací, reprezentujících více než 200 tisíc individuálních členů.
Jak se jen v takovém množství orientovat a vyznat? Dobrým vodítkem pro začátek jsou určitě vlohy a zájmy dítěte. Těžko budete posílat do skautského vodáckého oddílu někoho, kdo se bojí vody. Prima je, když si dítě najde oddíl, v kterém už někoho zná. Zkušenosti a reference jiných dětí a rodičů jsou víc než dobrou zárukou. Mnoho rodičů upřednostňuje aktivity směřující k budoucímu profesnímu růstu dítěte (jazykové kurzy, hudební vzdělání, sportovní kluby). To je určitě bezvadné, ale… Jsou to aktivity, při kterých většinou není čas a prostor na kamarády. Nezřídka dochází k rozčarování, že dítko se chytlo „špatné“ party. „Naordinovat“ dětem partu dobrou můžete jen těžko. Ale pokud je zaujme činnost v některém oddíle, klubu či spolku, máte vyhráno. Vyniknout a „najít se“ zde mohou dokonce i děti, které v tom či onom předmětu ve škole dvakrát neoslňují. A pokud někdo do budoucna uvažuje o kantorské kariéře, pak má jedinečnou příležitost. V oddílech se lépe než kde jinde prověří jeho organizační či pedagogické schopnosti.
Po té, co jsem rok co rok pátrala po nejvhodnějších aktivitách pro své ratolesti, mám dnes už „vystaráno“. Zmapovala jsem si sdružení v našem okolí, kroužky domů dětí a mládeže či centra volného času, nabídky sportovních oddílů i základních uměleckých škol. Dnes je dětem čtrnáct let a kroužky a oddíly si vybírají společně se svými kamarády a podle zájmů. Jediné, s čím mají problém, je skutečnost, že nemají tolik volného času, kolik by všemu, co je baví, rády věnovaly.
Debrujár, tomík nebo mopík?
Doby, kdy výběr sdružení, která mohou děti navštěvovat ve volném čase, náležitě „řídila“ strana a vláda, jsou ty tam. Už neexistuje rovnice co třída to pionýrský oddíl. Nabídka činností je velmi pestrá. Vyvrcholením celoroční činnosti většiny sdružení jsou letní tábory či soustředění s daným zájmovým zaměřením. Existují tábory rozvíjející dovednosti turistické, technické, přírodovědné nebo třeba novinářské.
Baví děti turistika? Mohou vybírat například mezi Junákem, Pionýrem, Českou tábornickou unií, Duhou, sdružením dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi, Zeměpisnou společností Morava nebo třeba „tomíky“ – Asociací turistických oddílů mládeže. Pochopitelně. Uvedená sdružení se nezabývají pouze turistikou. Mají ve svých řadách různě zaměřené oddíly. A jistě najdete mnoho dalších podobně orientovaných sdružení.
Rády tančí a zpívají? Pak jsou jim otevřeny dveře Folklorního sdružení ČR (www.fos.cz). Ty nejšikovnější vystupují na festivalech nejen u nás, ale i v zahraničí a to někdy i pěkně dalekém! Mají možnost získat kladný vztah nejen k našemu kulturnímu dědictví, ale vidět a slyšet jak se tančí a zpívá ve světě. Nejeden výborný zpěvák začínal právě ve folklorním souboru. Tady se superstar „nevyrábějí“, tady postupně rostou a zrají. Ne náhodou drží svou ochranou ruku nad největší soutěží dětských folklorních zpěváků Zpěváčci ve Velkých Losinách takový mistr svého oboru, jakým bezesporu je Petr Dvorský!
Baví je pokusy? Pak stojí za to vyhledat Debrujáry, tedy přesněji Asociaci malých debrujárů ČR (www.debrujar.cz). Prostřednictvím jednoduchých a velmi názorných fyzikálních a chemických pokusů poznávají dobrodružství vědy a techniky a co víc. Své poznatky dovedou zprostředkovat i ostatním. Mají kamarády v nejednom koutě světa. Setkávají se na mezinárodních přehlídkách (loni např. naše delegace cestovala do Mexika), ale i dalších výpravách do Francie či Belgie. Není to však jen takové obyčejné cestování. Tu se zastaví v technickém muzeu, tam zas navštíví moderní centra vědy a techniky.
Milovníci přírody zas mohou zkusit najít některý oddíl „mopíků“, tedy Malých ochránců přírody (www.smop.cz). Možná, že se vás překvapí, že nejvíc těchto oddílů je v hlavním městě!
Své sdružení mají i malí novináři. Jmenuje se Klub Domino, Dětská tisková agentura (www.dta.zde.cz). O dětech, pro děti a s dětmi vydává internetové Malé (ale naše) noviny a vysílá internetové Rádio Domino. Jeho členové navštěvují kroužky v Praze, Brně, Ostravě. Členy se mohou stát i jednotliví zájemci z jiných míst. Pro ně je připraven korespondenční kurz základů novinařiny. Náplň činnosti zdaleka nepředstavuje jen sezení v klubovně plné teorie! Kluci a děvčata se vyzbrojeni zápisníky, tužkami a novinářskými legitimacemi vydávají na opravdové tiskové konference, připravují recenze knížek či filmů, zpovídají zajímavé osobnosti a to vše pak prostřednictvím internetu nabízejí svým vrstevníkům.
Pionýr – víc než pouhá rekreace
Jsou lidé, kteří se diví, že tahle organizace stále ještě existuje. To bývají zpravidla ti, kteří kdysi navštěvovali nepříliš dobře fungující oddíl a nemají příliš hezké vzpomínky. Ti, kteří měli možnost se se současnou podobou této organizace seznámit, vědí své: činnost je velmi pestrá a v mnoha případech otevřená i nečlenům. Martin Bělohlávek, předseda České rady Pionýra (www.pionyr.cz) k tomu říká: „Počet účastníků táborů zdaleka nezahrnuje jen členy našeho spolku. Ačkoli má Pionýr zhruba 20 000 členů, na naše tábory se letos přihlásilo přes 23 000 dětí!
„Průměrný“ pionýrský tábor stojí 2 500 korun (cenu ovlivňují hlavně náklady na dopravu) a trvá 14 dnů, které na něm stráví 43 dětí. Martin Bělohlávek dodává, že jde však opravdu o „průměry průměrů“, neboť jednotlivé tábory se svým charakterem značně liší. „Myslím si, že nabízíme víc než pouhou rekreaci,“ tvrdí Martin Bělohlávek s tím, že pokud „jeho“ sdružení nabízí dětem odpočinek, tedy aktivní. Alespoň na drtivé většině pionýrských táborů prý není program sestaven stylem „v pondělí dopoledne vycházka, odpoledne koupání; v úterý dopoledne koupání, odpoledne vycházka“, ale pobytem v přírodě prolíná celotáborová hra, která děti „vtáhne“ do děje. Tábor je motivován třeba nějakým historickým obdobím nebo knížkou, událostí. S rekreací je na pionýrském táboře vždy spojeno nějaké elementární poznání, vyzkoušení si dovedností a rozšíření vědomostí.
Junák nebo skaut?
Se správným názvem naší nejstarší a nejpočetnější dětské a mládežnické organizace si občas leckdo neví rady. Správně se jmenuje Junák – svaz skautů a skautek ČR (www.skaut.cz). Skauting do naší země přivezl z Anglie již v roce 1911 profesor Antonín Svojsík. I přesto, že třikrát byly myšlenky skautingu umlčeny totalitními režimy, má dnes Junák – svaz skautů a skautek ČR 51 000 členů.
Jen v roce 2004 připravilo téměř 7 000 skautských vedoucích na dvanáct set táborů pro 30 000 dětí z celé republiky. Program táborů je velmi pestrý. Důraz je kladen na to, aby se děti podílely na chodu tábora, společně s dospělými ho budovaly, vařily si, tábor hlídaly apod. Krom toho na ně ale čekají také mnohá dobrodružství v etapových celotáborových hrách a utužování kamarádských vztahů při mnohých dalších společných zážitcích. Na rozdíl od táborů pionýrských jsou tábory skautské určeny těm, kteří navštěvují oddíly celoročně.
Ostrovy splněných přání
„Spousta lidí má své místo, kam se ráda vrací a ke kterému má určitý kladný citový vztah. Já mám taky jedno. Tím místem je ostrov mezi 32. a 33. říčním kilometrem Labe poblíž vesnice Hrobce. Ten ostrov splněných přání, po kterém už chodily spousty malých i velkých vodáků se jmenuje Šán…“ říká Jana „Ofce“ Trpišovská a vysvětluje, proč Šán (www.bosan.cz) nazvala ostrovem splněných přání: „Mě se tu totiž mnoho přání splnilo. Našla jsem si tu celou řadu skvělých kamarádů, díky kterým byl toto jeden z nejlepších táborů, na kterém jsem byla. Na Šánu to ale není jen o kamarádství a vzájemné pomoci, ale i o skvělých scénkách a celotáborových hrách, které pro nás připravoval kolektiv vedoucích v čele s hlavním vedoucím Hoblíkem. Ne každý dospělý či velký je totiž ochoten mlátit se dřevěnými meči v kostýmu z roku 1620 nebo nabarvit si celé tělo zelenou temperou a dělat Poseidonovy žabičky. Myslím, že za to, co pro nás vedoucí letos udělali, by jim všichni účastníci tábora měli být vděční. Letošní tábor se skutečně vydařil a už teď se těším na ten příští.“
Zajímavé odkazy
www.adam.cz – Zpravodajský a informační servis sdružení dětí a mládeže
www.dta.zde.cz – Dětská tisková agentura – zpravodajství o dětech, pro děti a připravované s dětmi
www.borovice.cz – Informační centrum pro dětskou rekreaci, cestování skupin a volný čas
Materiál Barometr správného tábora byl publikován v 10. čísle časopisu TEST (říjen 2004). Tento měsíčník již 10. rokem vydává Občanské sdružení spotřebitelů TEST. Se souhlasem redakce přinášíme ukázky celého materiálu, který svými charakteristickými kresbami doplnil Jiří Novák.
1. strana článku
2. strana článku
3. strana článku
4. strana článku
