Zajíčkův deníček

Vlastně téměř těsně po tom, co jsme vstoupili do České rady dětí a mládeže, vybrali na ředitele této skupiny pana Jiřího Zajíce. Moc jsem se radoval, protože ho znám již předtím z rozhlasu a přišlo mi to jako moc sympatické a rozhodně skvělé řešení. Moc si toho člověka vážím a tímto článkem mu chci poděkovat za jeho působení a aktivity v kanceláři ČRDM. Mám zájem o to, aby i ti, co se jim ledacos nezdá, pochopili, co to pro nás malé sdruženíčko často znamenalo.
Dveře kanceláře české rady se nám od této chvíle ještě více otevřely. To naše členství jsme začali chápat trochu jinak a aktivněji. Co jsme mohli nabídnout? Alespoň články, příspěvky a neúnavné dopisování a zveřejňování našich aktivit. Konec konců jsme to dělali i pro naše dobro.
V té době už je neúnosné papírovat u nás doma v pokojíčcích. Maminky se zlobí a papírů přibývá. Dohodli jsem se s Letním domem a hledali v budově na Senovážném. Jenže komerční nájem nezvládáme a tak jsme zůstali znovu na ulici. Pan ředitel Zajíc ale přispěchal s řešením. Nejenom, že tenkrát doporučil malou kancelářičku těsně vedle ČRDM, ale on nás nevykopl ani potom, co jsme nad ní ohrnuli nos a pak s prosíkem přišli žadonit o to, co jsme předtím odmítli. Tak jsme se napíchli na internet přímo v kanceláři a začali si hrát na úředníky.
Ta blízkost kanceláře mi dala nahlédnout do toho, jak pracuje, jak spolupracuje a jak pomáhá. Nevím, jestli jste někdy zažili blízkost různých problémů, které ochromí často moc věcí. Začíná to prkotinami, jako že není barva do tiskárny, nebo je potřeba nakopírovat pár papírů do kompletace žádosti o grant či jen tak přijít a zeptat se.
V tom všem nám kancelář přišla vstříc a dveře této místnosti se nám otevřely pokaždé, pokud zrovna nebyla porada. To se pro nás stalo životně důležité. Po nějaké době jsme začali pociťovat ohromnou finanční tíseň. Byly peníze na akce a už nebyly na chod kanceláře. Letní dům se odstěhoval do vlastního a my zůstali bez prostředků. I tehdy měl pan Zajíc řešení, protože moc dobře ví, že odtržení sdružení od internetu a počítačů a vás našich přátel z jiných sdružení, by pro nás bylo smrtelné. Navrhl nám pomoc s distribucí Archy a za to finanční odměnu, kterou bychom spláceli naši kancelář a její nájem.
Těch pomocí z jeho strany bylo moc. Pamatujete, pane řediteli na tu cestu metrem a náš povzdech nad tím, že nemáme peníze na festival Mezi Ploty? Vylezli jsme z metra a vy přibíháte na Florenci k nám a vrážíte mi do ruky tisíc korun? A nebo na tu noční relaci před půlnocí na Radiožurnálu, kde jste prohlásil, že Malý princ je ozdobou České rady dětí a mládeže? Musel jsem tam zatelefonovat a vyjádřit vám podporu. Prostě jsem to musel, protože mne baví být aktivním členem ČRDM a tím co umím se na ní možná až fanaticky podílet. Pak přišly Velikonoce a ČRDM nám tehdy půjčila na to, abychom vůbec mohli vyjet s dětmi.
Je pomalu konec roku a období ředitelování pana Zajíce končí. Jsem smutný a na druhou stranu vím, že to tak vždy musí být. Vzpomínám na perfektní lidi v kanceláři ČRDM. Od Terezy, přes Hanku, Jakuba, Marka až po Blanku. Nevím, jak se všichni tvářili na to, že jsme trochu na ČRDM „parazitovali“, ale snažili jsme se vždy jí to nějak vrátit jak se dalo.
Možná se vám bude zdát, že děkuji pouze a jen proto, že jsme dostávali peníze a jinou podporu. Není tomu tak. Děkuji hlavně proto, protože jsem viděl obrovský kus práce, která je v kanceláři vidět. Pro naše sdružení to byl nenahraditelný servis, který nám nikdo jiný dát nemohl. Možná se někomu na začátku zdálo, že má pan Zajíc moc krátké nohavice u kalhot, ale to je prkotina proti tomu, jak perfektně se ujal svého úřadu a jak to tam fungovalo. Nezávidím nikomu to množství práce. Rozhodně tam nikdo neměl čas se dloubat v nose.
Pamatuji i na chvíle daleko žhavější a nervovější. Pan Zajíc mi vše postupně vysvětlil. Možná jsme si někdy nerozuměli. Pravda, mám občas provokativní styl psaní i názorů. Je to tím, že žiji téměř pořád mezi dětmi a pohybuji se pořád v dost slabé sociální skupině lidí. Od nich často slyším a vidím dost rozumné názory na situaci, kterou nikdo ani moc už dnes nevnímá a bere to jako samozřejmost v toku života. Někdy mne i něco rozlítí. Díky tomu ale můžu často jako tank prosadit spoustu věcí, před kterými by kdekdo utekl. Takový postup ale vyvolává nepřátele a těch mám já i naše sdružení Malý princ opravdu dost.
Takže Jirko, prosím, přijmi mé upřímné poděkování a stisk ruky, kterým takto slovy nejupřímnějšími ti chci sdělit, že vše co jsme si často vyříkali jsem pochopil a myslím stále na to. Veškeré mé snažení (často těžkopádné) je a bylo míněno jen a jen ve prospěch našich dětí, které u mne stojí na prvním místě. Nemám rád úředníky, nemám rád politiku, nemám rád přetvářku. Vždy povím, co si myslím a mám rád otevřené úředníky, mám rád otevřenou politiku a mám rád lidi bez přetvářky.