Otázky pro Blanku Liškovou jsou pokračováním cyklu rozhovorů, kterými vám chceme přiblížit bambiriádní štáb. Tenhle sehraný tým lidí se stará o to, aby každoroční stěžejní prezentační akce ČRDM – Bambiriáda – ve finále jaksepatří „klapla“. Jakkoli jsou otázky, které jsme členům štábu pokládali, prakticky shodné, jejich odpovědi se přirozeně liší. Stejně jako mají jinou barvu kamínky, z nichž se nakonec poskládá celá mozaika.
Byla jste v dětství členkou nějakého sdružení, oddílu či kroužku…?
Ne, nebyla. Prošla jsem si liduškou, baletem a před nástupem na jazykovou školu i přípravkou, ale žádný oddíl jsem nenavštěvovala.
Kde nyní pracujete – jaké je Vaše zaměstnání?
V roce 2002 jsem nastoupila do České rady dětí a mládeže jako asistenka ředitele, kde pracuji do dnešní doby.
Kdy jste poprvé slyšela o Bambiriádě a kolikrát jste se jí už zúčastnila?
O Bambiriádě jsem slyšela poprvé o rok dříve. Tou dobou jsem poznala Hanku Konopiskou, která mi umožnila se s Bambiriádou trošku seznámit.
Jak jste se ke své práci v bambiriádním štábu dostala?
To je velmi jednoduché. Pár měsíců po mém nástupu do ČRDM jsem se začala podrobněji na Bambiriádu vyptávat. Jako zaměstnanec ČRDM jsem brala jako povinnost přiložit ruku k dílu, hlavně když jsem pochopila jak málo lidí se na ní podílí. Netrvalo dlouho a byla jsem pozvána na schůzku štábu a vlastně jsem tam již zůstala.
Za co ve štábu zodpovídáte, co v něm máte na starosti?
Vše by mělo mít svůj řád, a tak mám přidělené konkrétní úkoly. V prvé řádě je to sledování veškerých písemností, které do Kanceláře přicházejí nebo i odcházejí, sledování termínů, spolupráce s armádou, městskou policií, hledání potencionálních dárců, jednání s novými nebo již stávajícími partnery, doprovodný program.
Co se Vám v této oblasti při přípravách na příští ročník již povedlo?
Nebylo by dobré říct, že se mi už něco povedlo. Jsou to zatím věci, které mám přislíbené a teprve se budou dolaďovat. Pokusila jsem se navázat kontakt s Magistrátem hl. m. Prahy, s oddělením prevence kriminality, máme přislíbenou účast městské policie. Chtěla bych, aby se některé firmy na Bambiriádě podílely alespoň materiálovým plněním. Budu se snažit navázat na spolupráci s firmou, která zabezpečí pitný režim, vyzískat nějaké drobnosti pro účinkující na pódiu a další a další věci, které pomohou ušetřit nějakou korunku. Pevně věřím, že se mi povede i doprovodný program, který je nedílnou součástí Bambiriády.
Představte si, že by se Vás na Bambiriádu zeptal někdo, kdo vůbec netuší, co si pod tímto pojmem má představit. Jak byste mu ji přiblížila?
Jirko, to po mě nechtějte. V mých začátcích jsem Bambiriádu musela představovat při každém jednání. Dnes jsem moc ráda, že povídání o prezentační akci celostátního významu, o největší příležitosti pro sdružení dětí a mládeže a stále se zvyšujícím počtu návštěvníků se snížilo na úplné minimum. Opravdu mě těší, že se Bambiriáda dostala do podvědomí lidí a už můžu odpovídat pouze na konkrétní otázky.
Narazila jste už na nějaké limity, hranice bambiriádního projektu?
Finanční limity musíme brát jako skutečnost a já se naopak snažím z té minimální hranice ještě ušetřit. Spíš mě mrzí, že každý z bambiriádního štábu by měl spoustu nápadů, jak Bambiriádu ještě vylepšit, ale tady narážíme na hranici lidských možností. Těch úkolů je pro každého tolik, že lidská kapacita je úplně vyčerpaná.
Co byste Bambiriádě 2005 ze všeho nejvíce přála?
Těch přání je strašně moc. Vryté do paměti mám loňské počasí, takže bych přála hlavně slunečné dny. Bylo mi moc líto, že jedna průtrž mračen dokáže zkazit několikatýdenní práci všech.
