Stoupali jsme na kopec, Svatý kopeček u Olomouce, tenkrát, když tu byl Svatý otec na návštěvě. Plno mladých lidí, dětí, kluků a holek. Co nás táhlo za tím bílým dědou nahoru? Řvali jsme „Otče svatý kopeček, plnej je tvejch oveček“ a ono to bylo upřímné. Když tu byl poprvé, dostal jsem se shodou okolností do Arcibiskupského paláce a pomáhal tam nějak v kuchyni. Bylo mi čtrnáct. Puberťák, který chtěl vidět papeže hodně zblízka. Byl jsem tam zavřenej v kuchyni a najednou se stalo, že tam tudy okolo prošel. Ještě mladý, svěží. Pak začal stárnout a přitom nás stále oslovoval. Na setkání do Říma za ním jely statisíce mladých lidí.
Na setkání v Hradci Králové jsme mu společně s bohoslovci mohli políbit prsten. Stál jsem tam jako student teologie v klerice a rochetě a tohle se mi příčilo. Styděl jsem se tam jít a líbat papžův prsten. Když jsme studoval v Toruni v Polsku, zrovna tam tudy papež projížděl. Zase jsem byl tak blízko. Tolik setkání a tolik okamžiků, kdy jsem mu mohl být tak blízko.
Jsem ohromen jeho charismatem, jsem fascinován jeho hlasem k mladým lidem, jsem navždy v dobrém poznamenán jeho láskou k dětem a dětskému životu. Jsem velikým „žroutem“ jeho slov, která nejsou pouze frázičky nudných politiků. Jeho slova jsou postavena na pravdě a úctě k životu, Bohu a lidem a tím na nekonečné lásce. Chtěl bych, aby byl papež příkladem vedoucím dětí a mládeže, aby tento ohromný stařeček byl schován v našich srdcích jako jeden z vychovatelů, kteří přinášeli Krista.
A tak můj, náš milý svatý otče, vkládám si tě do svého života jako obraz člověka, který mi v mém dospívání, v mém mladém věku dodává spousty energie. Jsi v té řadě lidských příkladů na jednom z prvních míst.
Díky.
