Na hranici s námi

Už všichni nemáváme bílými holubicemi z tvrdé čtvrtky. Už neupalujeme za hlasitého reku čaroděje. Už povinně nelepíme do oken vlaječky. Už opravdu ne! My jsme došli mnohem dále. Už ani nerecitujeme verše, natož znát zpaměti Máchův Máj. Netrháme šeříky. Bez je totiž také kytka a ta v šeru uvadá. Nechodíme na procházky, už vůbec ne na Petřín. Jen šílenci se staví pod rozkvetlé stromy a provádějí tradiční „cosi“. Zapomněli jsme možná na všechno. Že nastal básnický lásky čas. Že májový déšť je kouzlo pro malé lidi. Že Karel Hynek byl opravdu mistr svého řemesla. Že… Snad jen to pomyslné upalování nám zůstalo! Jsme ale lidé inteligentní a víme, že zapomínat se nevyplácí. Připadali byste si přesto jako blázni při představě některých, výše uvedených, činů? Možná náš svět pár takových moudrých bláznů potřebuje…
Marie Molková