Pět let uteklo jak voda. Nevím jak pro vás, ale mně protéká řeka života mezi prsty tak neskutečně rychle, až mě to děsí. Ať již pomyslím na život osobní či hasičský. Vždycky než stihnu dokončit jednu myšlenku, projekt, záměr, přání, sen, cíl, touhu, prostě něco, co mě zrovna zajímá, co chci, co mě baví, už mi na dveře klepe nějaký další nedočkavý skřítek a škemrá: „Teď jsem na řadě já, moje nápady je třeba realizovat, tak neotálej a rychle rychle ať už to je!“ A sotva se té malé potvůrky zbavím, už klepe další příšerka jakoby mi chtěla dát jasně najevo, že na něco jako odpočinek a ticho budu mít času jednou dost a dost áááž někdy…
Tak nějak jako sprintérský závod mi zkrátka utekla ta naše uplynulá hasičská „pětiletka“. Je téměř celá nenávratně pryč a ve všech koutech dobrovolné hasičské branže se právě v těchto dnech dojídá předvolební guláš. Někde lahodný a poklidný, jinde pikantní až dost, mnohde prostě jen omáčka bez blíže určené chuti. Ve finálních výsledcích voleb do okresních a krajských orgánů se objevují tváře známé i nové. Mě těší, že je jich o trochu více těch „našich mládežnických“. Členská základna velkých mládežnických organizací již několik let stagnuje. Mladí hasiči jsou čestnou výjimkou, rostou. Neřekla bych ovšem, že pouze co do počtu, myslím, že své místo si pevně vydobyla i kvalita jejich práce. Bezesporu svůj velký podíl na tomto (nebojím se hrdě použít následující slůvko) úspěchu mají vedoucí a instruktoři. „Amatérští“ tátové a mámy, vychovatelé, učitelé. O to více mě hřeje u srdíčka, že přes všechny nesnáze, které jim práce s naší hasičskou drobotinou přináší, ať už ve formě chorobného nedostatku dovolené ze zaměstnání, kterou je nezbytné rozdělit mezi rodinu svou a rodinu hasičskou, nedostatku financí, prostor k nácviku atd., se najdou i tací, kteří ten malí zbyteček svého volného času věnují práci v odborné či krajské radě mládeže, případně i ve vyšších funkcích.
Naše hasičské sdružení je mamut, kde jednou z jeho tlapiček je ten náš úsek mládeže. Jenže mamut jako správný čtyřnožec musí chodit po všech čtyřech, jinak nechodí, neroste, ale potácí se. Proto je ta naše tlapička stejně důležitá jako ty tři ostatní a je nezbytné, aby se všechny dohromady doplňovaly a ťapaly pěkně kompaktně za určeným cílem. A tak vám všem odvážným mládežníkům, kteří jste se již rozhodli nebo teprve rozhodnete kandidovat do funkcionářských pozic, přeji mnoho trpělivosti a odhodlání. Ať je vás co nejvíce, naše mamutí stvoření vás potřebuje!
Převzato se svolením redakce časopisu mladých hasičů – Hasík (č. 10, duben 2005)
